Sundejte tu vlajku Evropské unie

zněl zvučný hlas poslance Tomia Okamury poslaneckou sněmovnou. Pro jistotu - jak je jeho zvykem - svůj požadavek zopakoval několikrát. Dvě poslankyně pak před něj rozvinuly předmětnou vlajku. 

Mám ve svém životě několik - spíše více - radostí. Jednou z nich je to, že jsem vždy odolal vstoupit do politiky a to jakékoliv úrovni. Zkušenosti mých přátel, kteří to udělali a to prakticky na všech úrovních ( i té sněmovní), jsou neuvěřitelně totožné. 

Všichni musí v rámci politické korektnosti vydržet poslouchat i toho největšího pitomce v sále a ještě se tvářit vážně, hledat slova, kterými by aspoň částečně korigovali tu kvintesenci stupidity, která se line od řečnického pultu. Na té vyšší úrovni pak začasté sedět třeba v televizi a hledat pracně slova, která neodpovídají úrovni jedince naproti, který ze sebe chrlí jednu větu za druhou, většinou již vkládanou do zvyklého matrixu odporu proti všemu, co je prohlášeno druhou stranou.

Nikdo se nediví, že jedním z premiantů zmíněného přístupu - tedy onoho "větru slov" (Antoine dr Saint-Exupéry) - je předseda hnutí SPD pan Tomio Okamura. Ve zmíněném televizním šotu z poslanecké sněmovny jej pohoršila vlajka EU, jež byla vystavena vedle té naší české. Pan Okamura požadoval - zhruba asi 4x po sobě - aby vlajka byla stažena a místo ní tam dána druhá česká. Svůj argument podpořil tvrdým faktem, "že většina občanů ČR nedůvěřuje Evropské unii". 

Pokud by pan Okamura využil volnou chvíli (třeba když se nadechuje), mohl by relativně snadno zjistit, že se mýlí. Odkaz třeba zde. Kdyby našel třeba ještě delší chvíli, mohl by se rozjet po vlastech českých a nepochybně by snadno nalezl stavby, komunikace či další objekty, na které náš stát obdržel od EU značné finance a které nám všem buď zkrášlují či zjednodušují život. Před 25 lety byl přejezd z naší vlasti třeba do Rakouska či Německa kulturním šokem, neboť panoval značný rozdíl v infrastruktuře, úhlednosti staveb, kvalitě komunikací, ale třeba i běžné občanské vybavenosti. Dnes nikdo nepozná rozdíl, vyjma nápisů v jiném jazyce. 

Představa isolace od EU (tedy jakási chiméra v myslích části občanů) by ve svých důsledcích znamenala zavedení kontrol na hranicích, buzeraci celníků, placení cla na kdejakou cetku. Omezení možnosti studia mladých na zahraničních školách atd. Dokladem budiž skepse britských občanů, kteří - pokud by se hlasovalo dnes o brexitu - by volili zcela odlišně (zde). Dnešní svět je natolik propojený, že případný výstup celku neublíží a poškodí toho, kdo odejde.

Současná podoba EU má své chyby a některé jsou značné, je to jako v běžném lidském životě či vztahu, který všichni žijeme. Vždy je nutné si klást otázky pro a proti. Jestli momentální naštvání je dostatečným důvodem vše zlikvidovat a začít od nuly. Zda-li, když provedu krok a, jsem si plně vědom, že přijde krok b, po něm c a další. Tomuto jednání se říká předvídavost a ta je zase jedním ze znaků inteligence. Ta je danému jedinci vrozená a nelze ji nahradit perseverací (pro neznalé jde o neustále opakování jednoho faktu do zblbnutí). 

Pan Tomio Okamura požaduje odstranění vlajky EU z poslanecké sněmovny s tím, že "většina občanů ČR si členství v EU nepřeje". Já si zase nepřeji, aby za moje daně seděl v parlamentu jedinec, který nás pro své hyperego chce vrátit do skupiny rozvojových zemí.

Myslím, že ani jeden z nás s tím nic neudělá. 

Psáno pro www.blogosfera.cz