Rozsudek jménem republiky

Soudce povstal a pronesl onu známou formulku, aby uzavřel další případ a mohl jít v klidu domů na večeři.

„Pane obžalovaný, jste odsouzen tímto soudem ve jménu republiky Farma k dlouhodobému mlčení“, pronesl soudce v taláru a posadil se. Po usednutí si otřel zpocené čelo a nalil si z karafy minerálku.

Čerstvě odsouzený se rovněž posadil s údivem ve tváři. Tohle až tak nečekal. To, že jeho názory tu a tam nerezonovaly s tzv. mainstreamem sice věděl, ale tohle bylo trochu moc.

„Mohl bych slyšet odůvodnění Vaše rozsudku, ctihodnosti?“ zmohl se nakonec slabým hlasem, který přerušil několik desítek vteřin trvající ticho. Soudce se zamračil, nebývalo zvykem v této republice ihned sdělit odsouzenému důvody, proč je odsuzován, většinou se to odbylo rozsudkem, po němž odsouzený beze slov opustil soudní síň, aby ji uvolnil dalšímu procesu.

„Jistě, pokud si to přejete“, pravila ctihodnost otráveným hlasem. „Nazval jste jednoho jedince idiotem, což je proti zákonům republiky Farma. My takového výrazivo netolerujeme a potíráme“, řekl soudce a opět si otřel pleš papírovým ubrouskem.

„Omlouvám se“, řekl odsouzený, „ ale když jsem byl ve škole, paní učitelka nás vždy nabádala, abychom věci pojmenovávali správně bez příkras a přesně. A ten jedinec, mnou takto označený, se skutečně choval jeko idiot.“

„Napomínám vás, pane odsouzený, abyste se tomuto slovu vyhýbal, neboť můžete dostat daleko vyšší trest,“ podráždněně zareagovala ctihodnost.

„Jak mám ale jinak nazvat chování jedince, jež jde zcela proti smyslu lidského konání a jsa upozorněn na svůj idiotský přístup, koná to stále dál? Jak byste vy, vaše ctihodnosti, toto chování označil?“

„Jako idiotské,“ odvětila ctihodnost,“ nicméně zákony naší země toto nedovolují a trestají. Je třeba volit jiné výrazy, které idiotské chování sice popisují, ale patřičným názvoslovím jaksi neutralizují a rozmělňují natolik, aby se předmětný idiot necítil ponížen. Je to koneckonců volič, jehož je si třeba vážit a předcházet si jej ve jménu bezbřehé demokracie. To, že jeho idiotské konání stojí naši republiku Farma neskutečné náklady, je zcela vedlejší. Vy jste, pane odsouzený, tento výraz použil, čímž jste se jmenovaného idiota dotkl a způsobil mu psychické trauma. A navíc jste zatvrzele trval na tom označení, i když vám vyšetřovatel nabídl možnost změny, jež by byla průchozí a neporušovala zákony země Farma. Každý samozřejmě po zjištění okolností musí nazvat předmětného jedince jednoznačně idiotem, avšak jen ve své mysli. Naplno to říci nelze.“

Odsouzený těžce dopadl na sedadlo lavice obžalovaných. Poprvé v životě zalitoval, že si nepřibral k procesu advokáta. Ten by možná nalezl kličku, jak označit idiota idiotem, aniž by porušil společenské klima nehodící se terminologií a nemusel až do změny režimu mlčet.

„Chápu, i když těžce,“ odvětil nakonec. „Mohu se jít na záchod vyčurat?“

Ctihodnost se zachmuřila.

„Opět si hrajete s ohněm, pane odsouzený. I když všichni chodíme na záchod čurat a kakat, je třeba používat předepsané výrazy a terminologii. V současné době zákony země Farma označují předmětné chování jako používání sanitárního zařízení k vyměšení moči či stolice. Čurání a kakání jsou termíny obsolétní a nevhodné. Uděluji vám další přídatný trest. K již zmíněnému mlčení si musíte dvakrát denně kousnout do jazyka.“