Psychiatr Cimický dostal pětku právem, Bohumíre

Podotýkám, že vycházím pouze z toho, co uvedla o jeho soudním líčení média. Stále nepochybuji o nezávislosti našich soudů, rozsudek je z tohoto pohledu jistě spravedlivý

Kolega Bohumír Šimek ho popsal jako oběť, zejména s ohledem na jeho věk. Rovněž popisuje jakousi „běžnou praxi“ vynucených sexuálních styků, kdy muž – pán tvorstva – má jakési nepsané právo na ženu ve svém okolí, aby ukojil svůj sexuální pud.

Jistě, v dávných dějinách, kdy naši předkové bydleli v jeskyních, byla podobná praxe možná realitou. I středověk měl svou „ius prime noctis“, tedy právo panovníka deflorovat kteroukoliv mladou dívku v okolí, než byla poté připuštěna do sexuálního života s jiným mužem.

To, že se některé podobné jevy vyskytují i v současné době a to nejen ve zdravotnictví, ale nejspíše i ve školství či podobných institucích, kde kdosi v nadřízením postavení považuje své svěřenkyně, studentky, žákyně apod za jakýsi „spotřební materiál“ , nelze rovněž vyloučit.

To, že cosi existuje, ještě neznamená, že je to správné a že je nutno se s tím smířit. Žijeme už několik desítek let v éře, v níž je žena v rovnoprávném postavení s mužem, kdy ženské schopnosti intuice, rozhledu, moudrosti velmi často převyšují ty mužské, kteří jsou často obětí svého ega, které dominuje v jejich chování. Představa implementace oněch výše uvedených středověkých modelů chování do dnešní doby je naprosto nepřijatelná.

Zejména v oboru psychiatrie, kdy je lékař v naprosto dominantním postavení nad pacientkou, která k němu přichází psychicky rozhozená, v duševním zmatku, nejistotě, je podobné chování obzvláště odporné a zavrženíhodné. Neumím si představit jakoukoliv omluvu, objasnění jeho chování než to, že i on trpí jakýmsi duševním defektem, kdy mu pocit absolutní moci nad mladou dívku působí sexuální rozkoš. Pokud trpí hypersexualitou, měl ji realizovat jinde, mimo ordinaci a s ženou, která by byla přístupná jeho „potřebám“.

Kdo řešil duševní stav mladých dívek, které prošly „terapií“ pana kolegy Cimického, kolego Bohumíre? My lékaři máme občas sklon k pocitu moci, pýchy a nadřazenosti nad našimi pacienty a je jen na nás, jak jsme schopni tento pocit potlačit a to jen a jen pro dobro nám svěřené osoby.

Pan kolega Cimický měl svým způsobem pech. Pokud by mu Miloš Zeman nechtěl udělit metál, nenašla by paní Fabiánová odvahu veřejně vystoupit proti vyznamenání této osoby. To, že dodala odvahu dalším k veřejnému sdělení jejich zkušeností s panem kolegou, mně naplňuje nadějí, že i jiné ženy, nejen pacientky, se budou umět účinněji bránit proti sexuálním predátorům a že tato praxe časem vymizí z důvodu vysokých trestů a veřejného odsouzení.