Zasloužená karma za pěknou vzpomínku.Miluji Nedělní ráno.

Diky za nadhernou vzpominku a jmeno, ktere jsem uz davno zapomela, bylo mile si poslechnout Ruby

Díky, Tomáši, díky!

Umíš vyhmátnout tu člověčinu v nás! Tolik nám jí chybí!

Díky!

Oh. Ruby... to bylo jako zjevení z jiného světa. Do té doby Pavla Bobka široká veřejnost v ČSSR neznala. Ten zvláštní hlas, to zvláštní hudební aranžmá s dominancí bicích (Ringo Čech), to byla tenkrát neuvěřitelná "šleha"... což jsem vnímal i já jako malilinkej hoch s otevřenou pusou :-)

Pavla Bobka se měl od té doby velmi rád, zažil ho později naživo v Semaforu s p. Horníčkem, též na několika koncertech, a jednou i osobně u stolu při akci Country radia. Byl dobrej

Jasně. Je to tak.

Pan zpěvák....Pavla Bobka jsem poslouchala hodně...mám ráda i jeho Nedělní ráno....moc děkuju za připomenutí...

Rádo se stalo a děkuji za navštívení

Ano, Pavel Bobek byl PAN Zpevak. Co pisen, to hit, a pokud si dobre vzpominam, mezi verchuskou take oblibeny nebyl.

Ode mne mate velkou karmu.

Děkuji pane Vokoune

dá se říct...co skladba to hit...i když na stadiony nebyl.

přesně tak.

Ano, zpěvák formátu pana Bobka mi chybí. Občas mi jen tak mimoděk v hlavě zní: Veď mě dál cesto má, Vincent, Nedělní ráno a mnohé další...

Díky moc za vzpomínku.

Rádo se stalo

Nějakou dobu jsem tu nebyla, neměla jsem čas na blogy, ale vy potěšíte vždycky jak ať vzpomínkou, tak úvahou.

Oh, dmu se pýchou, Kláro ... a děkuji

A co takhle Nedělní ráno nebo Čekám na svůj náklaďák, pane doktore? Já bych si vybrat nejoblíbenější nedokázala jedna je lepší než druhá.

I já se připojuji k poděkování za krásnou vzpomínku.

Ale ano, těch písní bylo. Nedělní ráno, Vincent....již zde v diskusi duet s Marií Rottrovou.. ale blog je krátký prostor.