Jen by mne trochu zajímalo co tak probíhalo hlavou těm pohraničníkům. Jestli se alespon později za své konání zastyděli.

Nezastyděli...Slyším, že se ti hajzlové stále stýkajía vzpomínají na ty krásné časy.

S EU a touto vládou opravdu normální nejsme. Vláda jde proti lidem a EU nám rozkazuje blbosti. V poslední době ohledně žump

Jste si jist, že Váš přispěvek patří pod tento blog?

Patřím také mezi spíše letitější občany a nechápu, proč někteří mí vrstevníci považují dobu socialismu za lepší, než současnost. Podle mne jsou to buď bývalí majitelé rudých průkazů, kteří z členství profitovali, nebo lemplové, kteří se nedokázali během aktivního života postarat o "zadní kolečka" a teď to svádějí na režim.

Tam, kde dodnes existují komunistické režimy, anebo postkomunistické, které svoji komunistickou minulost zalhávají jak můžou, likvidují archivy atd., tam jsou dodnes ostnaté dráty, koncentráky a funguje tzv. "mizení lidí".

Například i Rusko si ponechalo systém lágrů v nehostinných končinách za polárním kruhem, jen ho trošičku zeštíhlilo a "modernizovalo" směrem k technicistní dishumánnosti. Tragický osud Alexeje Navalného to potvrzuje.

A co se týče československých hranic, potkal jsem kdysi člověka z Východního Slovenska, milovníka přírody a vášnivého houbaře, který tam kdesi v lesích nevědomky překročil polskou hranici. Pohraničníci po něm stříleli a odnesl si celoživotní vzpomínku vážného střelného poranění na noze. Komunistický zločinný systém střílel na lidi i na "mírové socialistické hranici".

Přesně. I když jsme patřili do společného cirkusu, zvaného socialistický tábor, neměli jsme volný pohyb ani uvnitř tohoto tábora. Pohraničníci hlídali česko-polskou hranici a není žádným tajemstvím, že na obzvláště kritických bodech bylo mezi starousedlíky dost "pomocníků VB", nebo přímo agentů StB, kteří ochotně práskali každý podezřelý pohyb osob. A když jste cestovali do Polska, šacovali vás na hranici stejně, jako kdybyste jeli na Západ. Jen s tím rozdílem, že jim nešlo o závadné tiskoviny, ale o dětskou obuv, či jiné vymoženosti socialismu.

Zadrátované hranice...ani se mi nechce věřit, že existovaly, ale když se jelo rychlíkem Brno Bratislava, byly skoro nadosah a opravdu připomínaly nejvyšší možnou ostrahu, jaká bývá ve věznicích s nejpřísnějším režimem.

Zadratovane hranice bylo videt pekne zblizka kdyz jste jel vlakem z Hrusovan do Breclavi. Pod Mikulovem vlak projizdel jen asi 200-300 m od celnice, Rakousko na dosah, jen asi 15 min. pesky. Pokud vim, tehdy to nikdo nezkousel.

Díky!

Poněkud mne zneklidňuje, že těch proruských lhářů je u nás tolik!

"...U každé vesnice – raketová odpalovací základna

u každého města – dvě

u každé hranice – kdopak jsi, kampak jdeš, co to máš ?Vždyť už přece není středověk.Namísto infekce – docela nepatrné zářenímísto moru máme – stroncium,místo dezinfekce – že prej se na tom už pracuje vždyť už sakra není středověk

Ještě že svět má tu řadu delegátů

kteří hovoří a hovoří, Jak maj vcuku letu zformulovat větu, že i když svět hoří, neshoří.A když přijdou mraky plné prachu

a z nich prší kapky jedu

věř ve vědu a spi beze strachu

dávno přece není

už přece dávno není

dávno přece není středověk" (J.W. Vy nevíte co je středověk!)

Pod jedním mým trochu expresivnějším příspěvkem na adresu soudružky Konečné pod jejím posledním článkem jste mi dal jako jeden ze dvou mínus. Znovu jste mi to připomněl tímto článkem a lámu si hlavu proč. příspěvek byl ostřejší, ale nijak vulgární.

Ne, že by mi na mínusech nějak záleželo, ale někdy překvapí.

Nechci nikoho omlouvat, ale minimálně jednou denně někde čtu "Omlouvám se, mínus omylem." nebo "plus omylem". Nedávno mi kamarádka dala mínus, ještě si ani příspěvek nedočetla, chtěla si ho posunout v mobilu a bylo to. Už to nejde vzít zpátky

Některé věci je nutné neustále připomínat. S odstupem doby se zdají méně hrůzné a zvrhlé. Není to pravda, jednalo se o hrubé znásilňování ducha a mnohdy i těla. Kdo to bude připomínat až naše generace vymře?

Vašek

Je to tak. Žili jsme v koncentračním táboře obehnaném ostnatými dráty a kdo chtěl z koncentráku utéct, hrozilo mu, že bude režimními pohůnky popraven na místě bez soudu. Tak trochu se tato realita před lidmi skrývala, aby nebyla úplně na očích, ale podstata byla taková. Byl to koncentrák. Tuto svoji skutečnou povahu komunistický režim (včetně satelitů) nikdy neztratil, udržel si ji až do svého zřícení v roce 1989. Stříhání ostnatých drátů na hranicích bylo slavnostním a symbolickým znamením.

"Komunizmus je bití" napsal Ludvík Vaculík. Od dob Lenina a Stalina ("jasných sokolů, kteří slétli z nebe na zem", jak je opěvovali režimní literáti) je komunizmus teror, vraždění a koncentráky. Poslepované ideje o pokroku a dobru pro lidstvo sloužily jen jako zástěrka k ohlupování lidí.

Lhal například také Maxim Gorkij, který v roce 1929 navštívil lágr na Soloveckých ostrovech a poté napsal, že tam potkal "hodné dozorce, důstojné podmínky k životu a systematicky převychovávané vězně". Dle Gorkého se tam prý "z kriminálníků stávali uvědomělí občané, což bylo jasnou předzvěstí příští společnosti, která už vůbec nebude potřebovat vězení".

Dnes jsem dočetla článek o životě a smrti faráře Toufara. Měla jsem o tom jen pár povrchních informací. Myslela jsem si, že jsem větší drsňák, musela jsem si dát pauzu (a to mě nějaká ta pitva atd. v detektivce nerozhodí). O to víc nechápu, jak někdo může říct, že ta doba nebyla tak strašná, že se jen občas stávalo něco špatného. Vůbec nechci myslet na to, že by v padesátých letech skončil v rukách komunistů někdo mě blízký.