Povinné testování alkoholismu - proč?

Ministerstvo zdravotnictví ústy svého náměstka nařizuje lékařům, aby v případě podezření na počínající alkoholismus posílali podezřelé ke specialistovi. Pokud by to nemyslel vážně, byl by to dobrý vtip.

To, že Česká republika patří ve spotřebě alkoholu do popředí světového žebříčku, je věcí dávno známou. Méně se už ví, jaké jsou náklady na léčbu nejen alkoholismu jako choroby svého druhu, ale i dalších zdravotních následků, spjatých s nemírným požíváním ethylalkoholu. Nejde jen o známou cirhosu jater, ale rovněž interní komplikace /záněty slinivky/, neurologické /záněty nervů a centrální projevy mozkových poruch/. Stanovit náklady na jejich léčbu je prakticky nemožné, avšak odhady jsou v miliardách korun ročně. Nutno ještě připočíst invalidní důchody pro chronické alkoholiky.

Z tohoto pohledu je snaha Ministerstva zdravotnictví chvályhodná. Při bližším prozkoumání navrhované metodiky však narážíme na několik úskalí. 

1. Už samotný dotaz lékaře na množství alkoholu, které pacient pije, může být bráno jako nemístná invektiva, která otřese důvěrou nemocného. Navíc - z letité zkušenosti vím, že dotaz : "kolik pijete?" je zpravidla zodpovězen množstvím, které se rovná třetině reálné skutečnosti /kupříkladu na ostravsku jsem ještě nezažil pacienta, který by mi sdělil, že pije více než tři piva denně./

2. Samotné vyplnění navrhovaného dotazníku jistě zabere nějaký čas, lze rovněž předpokládat, že opravdový alkoholik bude lhát. Může se rovněž stát, že za alkoholika se bude považovat jedinec, který pije jednu skleničku slivovice denně, což je mimochodem doporučovaný ekvivalent denního příjmu, který je principiálně prospěšnější, než úplná abstinence. Navíc stanovit, kdo je už alkoholik a kdo ještě není, je velmi individuální. Stará anekdota říká, že alkoholik je ten, který pije více, než jeho lékař.

3. Z povahy českého zdravotnictví plyne, že vyjma některých infekčních a psychiatrických chorob musí pacient se svou léčbou souhlasit. /kdo byl v posledních letech hospitalizován i s banalitou mi dá za pravdu, že vyplnění asi 5 papírů formátu A4, kde se to hemží s informovaným souhlasem dá docela zabrat, pokud to chce někdo opravdu prostudovat/. Lze očekávat, že počínající pijan bude své množství zlehčovat a považovat lékařovu aktivitu za nemístnou. Někteří změní tohoto lékaře za jiného, který podobné otázky klást nebude.

Celosvětová úspěšnost léčby alkoholismu je velmi malá, odhaduje se, že úplně abstinuje po vyléčení cca 3-5% všech, zbytek opakovaně recidivuje. Jediná možnost - velmi složitá - je výchova mladých v rodinách, kde se bude na případné následky poukazovat z případů v okolí. V médiích ukazovat důsledky pití v jeho vyhraněných stadiích /třeba záběry člověka s delirium tremens jsou velmi instruktivní a šokující/. Jakákoli ingenerence státu do restrikce prodeje alkoholu končí v obcházení prohibice a vzniku nového odvětví zločinu.

Zkoumání počínajících případů v terénní praxi je plácnutím do vody.