Potřebujeme více opatů a méně zemanů

Před 100 lety se narodil opat břevnovského kláštera Anastáz Opasek. I přesto, že již 14 let není mezi námi, jeho životní principy zůstávají stále aktuální.

Jeho životní pouť je esencí dějin naší společnosti od masarykovských dob až po dnešek. V roce 1939 se stal převorem břevnovského kláštera. Po válce byl vyznamenán za boj proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem kláštera v Břevnově. V roce 1949 byl v procesu s dalšími teology odsouzen na doživotí. V Leopoldově si odseděl 11 let, tam získal svou charakteristickou přezdívku "opat chuligán". 

Po propuštění z vězení v roce 1960 pracoval jako dělník na stavbě sídliště, aby v roce 1968 odešel do exilu do kláštera v Rohru. Po revoluci v roce 1989 se vrátil a ujal se svého opatství v Břevnově, které za komunismu sloužilo paradoxně jako skladiště materiálů tajné policie. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem TGM. Zemřel v r 1999 a je pohřben v břevnovském klášteře.

Celý jeho život byl životem v pravdě. Nikdy neuhnul před agresivní mocí, ať už nacistickou či komunistickou. V době, kdy byl vězněn za své názory a životní postoje, byl i v kriminálu uznáván těmi, kteří normální nemají respekt k nikomu a ničemu. V době, kdy pobýval v klášteře v Rohru, organizoval setkání jedinců velmi odlišných názorů, kteří by se zřejmě nikdy nikde nesešli.

Dnes, kdy jsou naše média plná jedinců, jejichž morální kvality jsou velmi pochybné, je jeho absence zvlášť bolestná. Naše společnost potřebuje jeho pevné postoje mnohem více, než filmové záběry opilce, který je nám předkládán jako nemocný člověk. Rovněž je nutné, abychom měli v obecném pohrdání matoucí objasňování tiskové mluvčí, pronášející slova, kterým sama nemůže uvěřit.

Doba, kdy je všeobecně přijímána lež /o níž všichni vědí, že je lží/ a je skandalizována pravda /o níž všichni vědí, že je pravdou/, potřebuje mnohem více opatů než zemanů.