Tomáši, když potkám zlého člověka, který se má dobře, začíná mi být pochopitelný i ten očistec. Na převtělování duší moc nevěřím.

Já bych to doplnil z druhé strany. Očistec to byl pro ty, kterým bylo ublíženo ...

Budhisté tvrdí, že peklo není. Pokud ano, tak je to teď (a ne až někdy)

Pane Tomáši, nic takového jsem nezažil. Chápu ale, že se takové věci, co popisujete, děly. U nás byly spíše "morální aféry" profesor versus dívky.A to i ve větším měřítku.

Také chápu, co to je si věc znovu odžít, když jsem se něčeho dopustil a vinu neuznal.

Oceňuji Vaší cestu do Santiaga. Obírám se tím už asi 5 let. Ale rodina se na mne dívá jako na naprostého blázna, že bych něco takového mohl absolvovat. Sledoval jsem na YouTube jakubskou cestu Igora Chauna a letos také cestu jedné mé známé (šla z Porta). Tak se mě snad podaří tuto barieru prolomit a vyrazím! Karma

Tome, , ale diskusi číst radši nebudu

Díky, Zuzko. Jedním z mých rozhodnutí na pouti do Santiaga bylo, že nebudu reagovat na některé "diskutéry". Nechám je v jejich myšlenkách, pokud to tak jde nazvat. Měj hezký čas.

To je jak z nedělní školy. Myslela jsem, že pana Šupu teď dostatečně supluje nick František Skopal, nakonec ale proč byste mu nemohl úspěšně sekundovat i Vy......

Oba profesoři z článku byli egoisté, rozdíl je pouze ve svatém přesvědčení jednoho a celoživotní zbabělosti druhého. Ani jeden pochvalu nezaslouží.

Přiznat chybu si nezaslouží obdiv ?

Moc hezky napsané Tomáši

Děkuji, Jene.

Silné poselství, díky.

Děkuji za návštěvu, Filipe, a přeji hezký den.

Jsem jen zvědavý, kdy i Vy, pane Vodvářko učiníte pokání s prosbou o odpuštění...

Ten pan profesor se k tomu odhodlal v 98 letech.

Tohle byla na komunistech jedna z nejhorších věcí, že nutili lidi, aby jednali proti svému svědomí a přesvědčení. A dnes mají tu nehoráznou drzost, že řeknou: "Vždyť jste nemuseli...."

Moc hezky napsané.

Máte zajisté pravdu. Ale jistě si vzpomínáte na projev pana prezidenta Havla někdy na jaře roku 1990. V novinách byl ten projev uveden pod titulkem Nelžete v jménu dětí.

Pan Havel se tenkrát zamyslel nad tím, že mnozí lidé své postoje (či svou pasivitu) za minulého režimu obhajovali starostí o budoucnost svých dětí. Jen malá část rodičů o budoucnost svých svých potomků nedbala a jednali podle svědomí. A jak pan prezident tenkrát prohlásil, právě takových rodičů si jejich děti v dospělostí více váží.

A víte, že ač mám k panu Havlovi řadu výhrad, s těmito jeho slovy jsem souhlasil tenkrát a souhlasím dodnes?

Moudrý blog, dík .

Díky za návštěvu.

Pan profesor se měl omluvit té dívce v roce 1990 a né na vašem srazu a vám. Není žádný rozdíl mezi panem profesorem a soudruhem profesorem. Oba dva byli stejní vyčůránci.

Vy fakt nevidíte ten drobný rozdíl ?

Jeden byl chudák zahnaný do kouta a druhý byl bezohledné hovado, které mělo možnost škodit a bez rozpaků ji využilo . . .