Pevnost ANO

Průzkumy veřejného mínění potvrzují, že volební preference ANO jsou trvale vysoké a v čase se nemění.

Preferenční hodnoty jsou okolo 34%, což odpovídá i výsledkům posledních parlamentních voleb. Jde o zajímavý fenomen, protože většinou vítězná strana vždy v první polovině mandátu provádí méně populární kroky a teprve s blížícími se volbami tak říkajíc popustí uzdu a začne rozhazovat peníze všem v naději, že bude repete. Odkaz

Jak je to tedy možné? Tak trochu napoví další průzkum, kdy byli občané dotazováni, kdo je dle nich nejvýraznější opoziční politik současné scény. A světě drž se, Andrej Babiš je v těsném závěsu za presidentem Pavlem. Odkaz

Nechci sahat dotazovaným do svědomí, ale zdá se být zřejmé, že moudrý český volič má v hlavě tak trochu zmatek a pokud by byl další průzkum třeba o nejmoudřejším premiérovi v novodobých českých dějinách, nebyl by pan Babiš i přes své dokladované encyklopedické znalosti bez šance.

Dalším paradoxem zůstává, že celé hnutí ANO závisí právě a jen na tomto jediném člověku. Ti ostatní názor nemají, respektive jej mají, ale čekají, až co řekne hosudar a teprve poté jsou schopni jeho veřejného sdělení. Jak pravil Petros Michopulos ve svém podcastu Kecy a politika, každý z členů ANO by si měl po bytě nalepit takové ty malé papírky s textem „jsem pouze rohožka pod nohama Andreje Babiše“. Alena Schillerová a Karel Havlíček by mohli vyprávět Odkaz

I kmenoví přívrženci hnutí ANO musí ve svém nitru vědět, že v čele hnutí, založené na fuhrer principu, stojí nevzdělaný, arogantní, prolhaný a nectný jedinec, který mění své názory a postoje v závislosti na momentálním hnutí mysli (a nejspíše i na příležitosti ještě někde urvat peníze).

Kde hledat příčiny tohoto mentálně tristního stavu české společnosti? Jistě jednou z nich je absence vůdčí osobnosti, jež by se vymezila vůči současnému stavu a nabídla lepší řešení. To není „antibabiš“, ale normální přirozený stav v demokracii, kdy se hledá lepší řešení problémů než to stávající.

Další je ekonomika, které se – zatím – ještě dobře. Že však v posledních letech stoupá výška navyšujícího se deficitu veřejných financí ( a to spíše exponenciálně) a také platba za jeho obsluhu (letos 110 miliard Kč) je věcí rovněž dobře známou a zjistitelnou. Jinými slovy, Titanic stále ještě nenarazil, ale srážka s ledovcem je už nevyhnutelná. Představa, že Babiš je kormidelník a zázrakem se srážce vyhne, je možná už jen v myslích jeho voličů a to jistě už ne všech (jako třeba zmíněné skloubení koaličního i opozičního politika v jedné osobě, což je celosvětový unikát). Alena Schillerová považuje dluh překvapivě za aktivum, přestože doposud i v těch nestručnějších ekonomických brožurách je to pasivum, což by rovněž mělo vést aspoň ke krátkému voličskému zamyšlení.

Pevnost ANO zatím odolává. A to až do okamžiku, kdy český občan zjistí, že jeho nákupní košík z Kauflandu je za stejné prachy naplněn jen do poloviny. Případně až pan Babiš odejde do skutečného důchodu a volič zjistí, že v ANO vlastně nikdo není, koho zná a kdo by měl vlastní názor.

Nebo možná až vyjedou Blaničtí rytíři....