Loni mě konsternovalo jednání Španělů na Vueltě. Palestinští Arabové mohli být v padesátých letech asimilováni okolními státy. Nestalo se tak. A jen proto že celá liga chtěla ponechat situaci jako trvalý zdroj konfliktů. A přesně jak píšeš, dnes jsou ti géniové rádi, že za ně Izrael vykonává špinavou práci. Nikdo totiž neví, co s těmi latentními teroristy. A svým přístupem na tom má podíl celý západ.

Jenom Španělů ?

Politické vedení EU a Velké Británie, jakož dříve i USA, daly jasně najevo, že nelegální islámská migrace je vítaná - a nelegální pobyty nejen že umožňovali, ale i legalizovali a v Evropě dokonce i financovali převaděčské nevládní organizace ve Středozemním moři. Mezi známé německé neziskové organizace a jejich plavidla patří:

Sea-Watch: Provozuje lodě jako Sea-Watch 5 nebo Aurora. Organizace se dlouhodobě angažuje v centrálním Středomoří. Organizace je zaměřena převoz z Libyje.

SOS Humanity: Provozuje plavidlo Humanity 1 (dříve též Sea-Watch 4).

Sea-Eye: Do její flotily patří lodě jako Sea-Eye 4 nebo v minulosti Alan Kurdi.

RESQSHIP: Provozuje menší záchrannou loď Nadir.

Na ochranu menších lodí samotných zahraničních převaděčů nelegálních migrantů, EU zřídila a financuje Frontex.

Můžeš mít stokrát pravdu, své články můžeš mít podloženy fakty, video záběry, výpověďmi očitých svědků a stejně proti progresivistickým fanatikům nemáš šanci. Antisemitismus je v Evropě hluboce zakořeněná dědičná nemoc.

Vašek

Je to choroba, máš recht, Vašku. A nejspíše neléčitelná a nevyléčitelná.

Radikální islám je rakovinou lidstva. Ten "umírněný" je hned za ním. Výchova k nadřazenosti a k nenávisti ponese své shnilé ovoce hodně dlouho.

Radikální cokoli je metlou lidstva... a mezistupně se vyvíjí podle okolí.

I nadále podporuju Izrael v jeho obraně a boji proti islamistům, vesměs arabským. Aniž bych přitom byl nekritickým fanouškem Bibiho (víc obdivu mi zůstalo pro Goldu Meir a Moše Dajana) – můj přehled o tamní politické situaci ovšem zdaleka není ani mlhavý, a netroufám si hodnotit, co by nyní Izrael dělat měl či neměl, neřkuli co dělat lépe a jinak.

Proto se s tímhle Tvým textem, Tome, vesměs shoduju, jakkoli se obávám, že lidé vzdělaní o tom přesvědčovat nepotřebují, a ideologicky motivované odpůrce fakta nezajímají.

Milý příteli, Tvůj poslední odstavec jest kvintesencí mého blogu.

Jako lékaři víme, že blud pacientovi nevymluvíme. Lidé zdraví by měli zapojit kritické myšlení (obzvláště studenti, kteří v dnešní době mají možnost sehnat informace bleskově a z více zdrojů. Nejspíše tak i někteří činí, ale je zde jakási brzda si to dát vše dohromady a posléze vznést argument.

Jediné, co mně těší, že Israelci na to všechno kašlou. Vědí, že jim v minulosti prakticky nikdo nepomohl a vše si museli odmakat sami.

!

Souhlas.

A osobní povzdech boomera, s kterým netřeba souhlasit.

Opakovaně jsem se tento region snažil detailně poznat a pochopit při osobních návštěvách, samozřejmě předem nabušen informacemi z vědeckých historických knih, novinářských zdrojů, knižních průvodců, cestopisných blogů. Vyslechl jsem mnoho vzpomínek “starých zbrojnošů”, co do “toho” byli nějak namočení, ať už jako klíčoví pomocníci “na místě” při vzniku státu Izrael, nebo jako Izrael podporující diplomaté, co byli po sovětsko - izraelském rozchodu a zejména po Srpnu 68 uklizeni do nejzapadlejších koutů na periferii společnosti, kde jsem měl možnost je potkat i já. Leccos jsem se dozvěděl i od mého romského souseda z žižkovského pavlačáku, který v osmdesátkách vozil luxusním autobusem naše arabské hosty mezi školicím střediskem ve Sv. Janu pod skalou, brněnskou Vojenskou akademií a různými opuštěnými kamenolomy.

Vždy jsem byl skoro až nekritickým obdivovatelem a podporovatelem státu Izrael, jeho zásadovosti, transparentnosti, vstřícnosti a obětavé péči o vlastní občany.

Po atentátu na Jicchaka Rabina, po několika osobním setkáních s ortodoxními a po diskusi dvěma vojandami mě ta nekritičnost přešla, ale jednoznačným sympatizantem Izraele jsem zůstal a snad i zůstanu.

Obávám se však, že tamní situace dnes už nemá vůbec žádné řešení a že ani jedna strana už pro to vůbec nic neudělá. A považuji to za velkou škodu pro oba národy, pro blízkovýchodní region i pro cely svět.

P.S. K tomu mému ochabování:

Při posledním odletu se tam ke mně na letišti chovaly dvě mladé, sličné a sebevědomé dámy v uniformách natolik přezíravě a nepěkně, že jsem jim řekl, že doufám, že jim snad nic nebrání v tom, aby se ke mně příště chovaly lidsky lépe, načež jedna opáčila: “Brzděte emoce, příště by Vám to mohlo ztížit situaci už při příletu”, já na to: “Nejsem si jist, zda po této zkušenosti sem ještě někdy budu chtít.” a ona to uzavřela slovy “To je od Vás dobré rozhodnutí”.

(Lidi se škorpí všude. :-)

Jako celoživotní přítel a podporovatel Izraele jsem si dovolil tu a tam ztratit kvůli excesům spáchaným jeho židovskými extremisty kritické slovo a byl jsem za to nekritickými podporovateli Izraele nehezky vyplísněn, ba i cejchu antisemity se mi dostalo. K oné zkušenosti ze závěru článku: je to jedna z věcí, která mi vadí, takové to přezíravé až povýšenecké chování, což může dopadnout i na toho největšího proizraelského fanouška, který pak může mít Vámi vyjádřené dilema. Lidé se sice škorpí všude, ale nepovažuji za příliš slušné, když stát, který potřebuje podporu ze zahraničí, se vůči těm, kdo ho přijeli podpořit chová (lidé v jeho službách) tak, jak uvádíte. Tedy nepěkně. Chápu všechny bezpečnostní hrozby, ale elementární slušnost vůči hostům by snad na místě byla.---Pokud jde o řešení krize, jsem toho mínění, že nenastane dříve, dokud Arabové, z toho palestinští v první řadě, nezmění své smýšlení. Proto jsem ve věci mírového narovnání naprostý skeptik a totální pesimista.

Zasloužená karma