Ve čtvrtek jsem byl na ortopedii na kontrole. Po operaci zápěstí jsem tam byl už nepočítaně. Vždy tam sedím cca dvě hodiny, i když mám udaný čas kontroly. Troufnou si odhadnout, že je ortopedie jedno z nejvytíženějších oddělení v nemocnici. Čekárna narvaná už od brzkého rána a lidé stále přicházejí. Každou chvíli někdo z pacientů klepe na dveře a chce se na něco zeptat. Když jsem tam seděl poprvé a s velkou bolesti čekal, až mě vezmou do ordinace, v duchu jsem na personál nadával, že přece není možné, aby mě tam nechali tak dlouho čekat. Pak mi dcera vysvětlila, jaký je na ortopedii frmol a že se tam vystřídá za den více než 150 pacientů. I moje operátérka mi říkala, že jsou dny na ambulanci, které jsou doslova šílené a psychicky vyčerpávající. Že po nich každou chvíli někdo křičí, nebo jsou lidé hnusní. Já byl na sále 4 a půl hodiny kvůli totální rekonstrukci zápěstí a jsem velmi spokojený, jak operace dobře dopadla. Operovala mě profesionálka, velmi hodná a vstřícná mladá paní doktorka, která jo něco umí, ale která si dvakrát týdně na ambulanci vyslechne svoje. A o sestrách ani nemluvím. Ty jsou na řadě vždy jako první.

Podstata mého blogu je o interakci. I když je lékař přetažený ( a Vámi popisované ambulance ortopedie nebo třeba chirurgie jsou ty extrémní ), reaguje věcně, bez emocí. V případě agrese vůči němu či personálu při vědomí odpracovaných několika hodin a perspektivě dalších může padnout ostré slovo či odmítavá reakce na nerealistický požadavek. Psal jsem, že i lékař je člověk, nicméně i z této diskuse se zdá, že někteří tenhle basální axiom nechtějí pochopit a píší hlouposti, koneckonců jak je u nich zvyklé.

Sloužil jsem deset let - na oddělení, na pohotovosti s LSPP a dokonce i 3 roky v kriminálu. Myslím, že o tom cosi vím.

Jinak Vám gratuluji k úspěšné operaci.

Neznám detaily toho případu, ale Tvůj text je výborný přinejmenším k zamyšlení, zda někdy nesoudíme až příliš rychle a bez znalosti souvislostí.

Konečně normální pohled na kauzu.

Šel tu na blogu seriál s názvem přibližně "Chcete se stát doktorem. Ještě si to zvažte." Je to velmi náročné povolání a navíc, stane-li se chyba, nedá se napravit odvoláním. Excesy jsou všude a vždycky budou. Přeji, Tomáši , pěkný víkend.

Snařím se mít pro své dochtory pochopení. A držím si palce, aby měli pochopení i oni pro mne. – Nejsou sice všichni úplně vždy neskonale trpělivými altruisty, ale já ostatně taky nejsem ausgerechnet vzorný pacoš.

To jsi hodný, že nás máš rád, Vladimíre....

Konflikt v ordinaci rozhodně neměl být posuzován, nebo předkládán veřejnosti, takto jednoznačně - není-li známa jeho počáteční příčina. Kupodivu nelze vůbec vyloučit, že lékařčiny verbální hrubosti mohly být do jisté míry .. i pochopitelné. Ne však omluvitelné.

Stále mám pocit, že se pane Vodvářko snažíte chování dotyčné paní gynekoložky omlouvat. Jak zde, tak i v diskuzích jinde...

Souhlasím, že lékař, stejně jako zedník, farář, uklízečka,... jsou všichni jen lidé a všichni máme emoce. Natrefil jsem na různých pracovních pozicích na různé lidi. Výborné i nedobré. Konkrétně u lékařů má osobní zkušenost, že drtivá většina jsou lidé na svém místě. Nikdo nevíme, co předcházelo dané nahrávce. Na ní však bylo vidět dost klidnou (sic!) pacientku a paní doktorku, jejíž chování a slova byla jednoduše nelidská, ponižující a zlostná. V kontextu s jejím osobním vyjádřením, že je cholerická a emotivní osoba, stejně tak v kontextu se stížnostmi dalších pacientů na její osobu z dřívějška, bych velmi velmi vážil, zdali byť náznakem obhajovat a relativizovat její chování.

Abych to shrnul. Jsme jen lidé, můžeme vybuchnout (ideálně za zavřenými dveřmi či s určitou mírou). Toto však za mě nebyl ten případ.

A pane Vodvářko, u lékaře jde jaksi o naše zdraví. Když vám prodavač špatně poradí, nic moc se nestane. U lékaře může být chyba fatální. K takovému lékaři, jako je paní gynekoložka, bych se opravdu bál jít.

Pacientka byla logicky slušná klidná, protože si uvědomuje, že se natáčí a že z toho musí vyjít jako ta správňačka. Což doktorka v zápalu vášně nezaregistrovala. Při vytáčení paní doktorky byl pravděpodobně zvolen hutnější slovník.

Zil jsem dost dlouho na "zapade" abych si moh' dovolit drobnou poznamku: s takovym necim jsem se za dlouha leta NIKDY nesetkal! S detma, u zubaru, normalne, urgentne, NIKDY! Do ordinace/kliniky/soukromemu doktorovi zatelefonujes, s recepci si dohodnes den a hodinu (temer vzdy stejny den), prijdes, chvilku si posedis a jsi v ordinace. Vsechno se deje temer septem, vzdy a vsude, s maximalni zdvorilosti a usluznosti. Pripustim ze nevime celou udalost, jak to zaclo, atd., ale doktor nema pravo se chovat jako hovado v naprosto zadnem pripade.

...kdyz uz mluvime o zviratech...

... dočetl jsem a ... zalovil v zadních řadách knihovny a po chvíli vytáhl Durrella...

Díky a fajn víkend přeju.

To se čas od času stane každému, že potká grobiána. Časem jsem zaujmul postoj, že on smí vše a já nesmím nic. Sedl jsem si, zavřel oči a počkal, až se grobián vykřičí. Každá jiná cesta je riskantní a nebezpečná, zvláště když lékař únavou mele z posledního.