Nudíte se? Tak zabijte člověka.

S odstupem času bych se chtěl vrátit k vraždě mladé dívky 3 mladými muži v Jihlavě v širším kontextu. Při podobném činu většinu lidí zajímá kde se podobná věc stala, kdy se stala a kdo byli protagonisté. Nejpodstatnější je však otázka, proč se tak stalo.

Dle mého to souvisí s něčím, co lze poněkud archaicky označit jako absence mravní ctnosti. Dle Aristotela jsou ctnosti dvě - rozumová /která vzniká a roste většinou učením, proto potřebuje zkušenost a čas/, tak i ctnost mravní /éthiké/ vznikající ze zvyku, odkud obdržela i jméno, které se jen málo odlišuje od slova "zvyk"/ethos/. V různých dobách byly parametry mravní ctnosti nastaveny různě. Nikdy nebyly optimální /viz třeba Sonet č 66 W. Shakespeara ze 17. století/. Každá společnost však musí nastavit nějaké parametry, protože jde o sebezáchovný akt.

Radkin Honzák, psychiatr říká, že "čím více implicitně daných pravidel členové společnosti plní, tím méně explicitně deklarovaných pravidel je zapotřebí. Zákony včetně represivních opatření nikdy nedosáhnou své účinnosti, pokud nebude jejich podhoubím všeobecná, či aspoň většinová zvyková mravnost. Ta má několik úrovní, přičemž "striktně povinné" jednání se zčásti prolíná s trestním a občanským zákoníkem". 

Každá společnost by měla usilovat o to, aby co největší počet jedinců patřil do té úrovně, kteří do jisté míry určují zmíněnou zvykovou mravnost a nestavěla pouze na již zmíněném "striktně povinném" jednání. Obávám se, že vývoj naší společnosti spíše směřuje k tzv."anomii". Tímto pojmem francouzský sociolog E.Durkheim označil sociálně patologický stav společnosti, v níž jednotlivci a početné skupiny občanů došly k závěru, že pravidla a zákony tradičně uznávané a různými způsoby jim vnucované jsou již přežitkem, jsou zbytečná a není nutno je respektovat.

Tento vývoj pak vede k tomu, že prakticky vše je dovoleno a lidská svoboda se začne stavět výše než hodnota lidského života. Pak stačí jen málo, aby v mozku lidského jedince ulpěl normativ, že někoho zbavit života není vlastně až tak zločinné, že je to vhodný způsob ukrácení kratochvíle. Z této skupiny se pak rekrutují Breivikové či naši tři "hrdinové" z Jihlavy.

Náprava podobných věcí je nelehká, ale možná. Začít pojmenovávat věci správným jménem, i když to zrovna není "salonfahig", a učit tomuto jednání již malé děti. Oddělovat lež od pravdy, i když to bude momentálně nevýhodné pro jeho hlasatele. Vymezovat mantinely těm, kteří mají problém s výše uvedenou zvykovou mravností a rychle trestat ty, kteří onu mez překročí. Snažit se neustále být výše než u již zmíněné "striktně povinné" úrovně zvykové mravnosti

Pak možná ubude oněch palčivých otázek proč z úvodu mého příspěvku.