Milión třistatisíc kroků do Santiaga de Compostela - část I.

Fakt půjdeš? A sám? A celou z Francie? To byly dotazy mých přátel, kterým jsem se svěřil se svým bláznivým nápadem to zkusit ještě napotřetí, samozřejmě odjinud a poprvé jako osamělý poutník. Tak pojďte se mnou v tomhle blogu.

Vím, že existují různé poutě, ale tahle do Galicie k hrobu apoštola Jakuba má své kouzlo, odér věkovitosti a jednoznačný pocit originality pro každého, kdo vstoupí na stezku označenou mušlí či jen žlutou šipkou, která jej vede cestou, kterou před ním šly jistě už desítky miliónů poutníků. Po první s dcerou Adélkou v roce 2012, severním směrem tzv. Camino norte (zde) a druhé s kamarádem Honzou v roce 2019 z Porta Camino portugese (zde), jsem svého švába na mozku nemohl vypudit. Camino francés se začátkem v Pyrenejském městečku Saint Jean Pied du Port se svými cca 820 kilometry je ta nejznámější, tím pádem i nejvíce prošlapaná. Dalším faktorem byla únava z práce, pocit, že začínám vyhořívat a že potřebuji být nějakou dobu sám, bez nutnosti zvedat telefon a řešit problémy, kterých po době covidové přibylo měrou vrchovatou. A v neposlední řadě si dokázat, že ještě nepatřím do second handu, že na to mám a že to dám.

V přípravě jsem nachodil od ledna do konce března více jak 1200 kilometrů, zvykal jsem si na samotu na cestě, abych zvládal mlčet a více naslouchat. Co jsem podcenil, či spíše nezaregistroval, byla nadmořská výška, která byla v průměru téměř celou cestu okolo 700-800 metrů nad mořem. Moje výbava byla spíše letní a tak nákup trika a kalhot merino na poslední chvíli (na radu dcery a ženy) jsem považoval za zbytečnost. Že mi to zachránilo když už ne život, tak jistě zdraví, bylo nepochybně řízením shůry, za což jsem mnohokrát děkoval všem okolo a nade mnou.

Camino francés začíná v bráně apoštola Jakuba na citadele v Saint Jean. Odtud se vycházelo již před mnoha staletími a tak nebyl důvod se tam nepostavit také a udělat si fotku "před použitím".

Že se něco děje a dít bude, bylo jasné z pohledu na oblohu. Týden předtím byly Pyreneje holé s možností jít tzv. Napoleonovou stezkou přes hory. Dne 2.4.2022 byla cesta uzavřena pro sněhovou bouři a tak jednou možností byla štrapáce po asfaltce, kterou pravidelně prohrnovaly sněžné pluhy.

Takhle to vypadalo večer, kdy bylo jasné, že se něco bude dít.

Cesta na vrchol průsmyku měří celkem 27 kilometrů. Stále do kopce.

Měla to být letní cesta. Naštěstí jsou kluci v Pyrenejích na podobné přívaly připravení

Odpočinek tak nějak nepřicházel v úvahu. Ono v mínus 8 stupních to dlouho nejde.

Takže do cíle cesty je to už kousek a jen samá pohoda.

Pouť k hrobu apoštola Jakuba má svá specifika. Tím podstatným je potkávat lidi z celého světa, naslouchat jejich příběhům, motivacím k cestě a životním postojům.

Tak třeba trojice mladých kluků z Brazílie na kolech. Když jsem se s nimi bavil, řekli, že jedou čtyři. Na můj údiv pak jeden z  nich vytáhl z boční tašky urnu s popelem, protože se jejich kamarád krátce před poutí zabil a oni ho vzali takhle sebou.  Korejský pár, kde muž nesl celý náklad a žena cupitala (velmi pomalu) vedle něj bez zátěže. Vysvětlil mi, že je nemocná, nemůže moc chodit a tak vždy denně ujdou jen cca 10 kilometrů a zbytek dojedou taxíkem. Mladý chlap, který měl místo lýtka kovovou protézu a přesto slézal prudké kopce. A nakonec i 80 letý Yves z Francie. Muž s noblesní tváří a chováním, který - jak mi sdělil - od života už nic nečeká, všechno prožil a ukončil a teď jde prosebnou pouť, aby skončila válka na Ukrajině. Dodnes si myslím, že jsem v něm potkal anděla a jen díky své slepotě jsem neviděl jeho křídla a svatozář.

Psáno pro Blogosféru. Pokračování příště....