Vážený pane Vodvářko, Vámi uvedený vzorec E=mc2 nelze použít pro vysvětlení rozdílného vnímání toku času u mužů a žen.

Správný vzorec je tento:

t=t′√(1−v2c2){t={\frac{t'}{\surd(1-{\frac{v^{2}}{c^{2}}})}}} Jedná se o vzorec Dilatace času ve speciální teorii relativity.

U této teorie platí, že hodinky H(žena) pohybující se vzhledem k pozorovateli (muž) rychlostí v menší než rychlost světla jdou pomaleji než hodinky H(muž), které jsou vzhledem k tomuto pozorovateli v klidu. Tento vztah je symetrický: Druhý pozorovatel (žena), vůči němuž jsou v klidu hodinky H(žena), bude naopak pozorovat, že pomaleji jdou hodinky H(muž). Obě pozorování jsou v každé ze soustav, spojených s daným pozorovatelem, správná.

Jelikož jste, jak píšete, bez pohybu usazen v autě, Vaše hodinky jdou rychleji, než hodinky Vaší ženy, která kmitá v domě podsvětelnou rychlostí a její hodinky se vůči Vašim hodinkám opožďují.

Ona tudíž vnímá "hodinku" skutečně jako hodinu!

Einstein to zřejmě při čekání na ženu zjistil rovněž a z nudy to převedl do vzorce.

Děkuji za objasnění problému. Moje žena doma skutečně kmitá podsvětelnou rychlostí, řekl bych, že prakticky nekmitá vůbec. Občas kmitám já a to tak rychle, že nemám čas sledovat své hodiny značky Tissot a že ty jsou zpropadeně rychlé.

Ještě, že nejsem feministka, to bych se asi rozčiloval. Tady ovšem nejde o teorii, ale o tvrdě získanou praxi.

Vašek

Je to tak, Vašku. Léta pozorování a zkoumání neokecá...

Jak vidno, vteřinka, minutka a hodinka se dají slušně odhadnout. Horší je to s pojmy chvilička a momentíček.

Obávám se, že nejsem exaktní nejen v čase, ale i v dalších matematických pojmech a souvislostech, které z téhož vycházejí Dá se s tím ovšem žít, když muž pochopí... lépe řečeno smíří se s tím A to je ono dobrodružství života, nikdy totiž nevíš, co od ženy očekávati můžeš...

"milá a laskavé ženuška má dostatek času vytáhnout z lednice hovězí vývar, kus tlačenky, nakrájet chleba, namáznout jej hořčicí a skočit do sklepa pro pivo." Tuhle představu "pána tvorstva" lze vysvětlit jedině v dimenzích kvantové fyziky

A naopak, ani stav: "to je hrůza, doma nic není, ani kousek chleba!" milou ženušku nezastaví. Z ničeho nic dokáže vykouzlit pohádkovou laskominu. Což spadá do kategorie zázraků a mimofyzikálních jevů.

Tomáši, to je moc dobré a pravdivé Hezkou neděli!

Pro zeny je cas relativni pojem.

To, co autor napsal se dá tesat! Do svatby jsou tyto drobné prohřešky neznalosti času a měr benevolentně tolerovány , ale

po dlouuholetém soužití si chlap, který není pod pantoflem, uvědomí že toto je marný boj . Když řeknu den předem odjezd na weekend v 6:00 , jsa velitelem vozu a řidič v jedné osobě, a panímáma není v autě, má smůlu. Stačilo to udělat jednou a výmluvy se nepřijímají.

Někdy pomáhá náraz na realitu, šest není půl sedmé,

Toto mě naučil můj bývalý šéf Radek " Kdo příjde pozdě na poradu píše zápis". Plánuj jak chceš jinak máš smůlu a ještě jednou a máš po prémiích, po třetí už nemusíš jezdit , omluva je parte.

Jak se daří touto drsnou výchovou zlepšit manželské soužití? Mne to napadlo taky, ale jsem srab.

Miroslav Horníček měl podobné zkušenosti!

Tak jen doufám, že znalosti ze školy vysoké máte v paměti zafixovány mnohem, mnohem správněji, než fysikální znalosti středoškolské – E=m×c^2 je ekvivalence hmotnosti a energie a s relativitou času nemá zrovna moc společného ...

Brouk Pytlík to také nevěděl...