Kam se řítí naše zdravotnictví - reakce na článek

Blogerka Jaroslava Indrová napsala úderný článek, v němž se kriticky vyjadřuje ke stavu českého zdravotnictví. Asi ví proč neotevřela diskusi.

V žádném státě na světě není zdravotní systém dokonalý. Další mantrou je to, že zdravotní systém je schopen pohltit jakoukoliv sumu, která je vyčleněna z rozpočtu státních peněz, přesněji řečeno z našich daní. Českou republiku nevyjímaje. Nicméně – ve srovnání se státním zdravotnictvím v zemích Evropské unie je naše země stran kvality a dostupnosti na jednom z předních míst.

Paní Indrová si stěžuje na nedostupnost některých léků. To je samozřejmě pravda, nicméně přičina není v ministru Válkovi, jak se mylně domnívá. I když dělá řadu chyb, tohle jde mimo něj, protože výpadky některých léků jsou celoevropským problémem. Je to dáno místem výroby léků, které byly přesunuty mimo náš kontinent a tak nelze befelem zvýšit výrobu, jako tomu bylo za dávných časů plánovaného hospodářství (a že tehdy nebyly téměř žádné léky co dnes, je rovněž faktem, který však už nikdo nezmiňuje). Základní léčiva, nutná pro životní funkce, jsou dostupná vždy, případně jejich náhrada za jiné generikum. Že zrovna její dcera nebyla schopna sehnat něco proti průjmu, nemá žádnou výpovědní hodnotu.

Druhým bodem jejich stížností jsou „registrační poplatky“. Nevím, jak je tomu v Praze, ale v místě mého působení a v mém oboru je nikdo nevybírá. Pokud jde o nějaké léčivo, jež není plně hrazeno zdravotní pojišťovnou, případně spotřební materiál, který není plně placen, je ordinace oprávněná rozdíl vybrat. Pokud se chce pacient objednat ke konkrétnímu lékaři a mimo jeho ordinační dobu a plánovaný čas prohlídky, je lékař rovněž oprávněn si vyúčtovat tento čas jako práci „přes čas“. V jiných oborech lidské činnosti je to běžné a lékař má rovněž nárok na odpočinek. Pokud jej vymění za další práci navíc, není jediný důvod mu toto neuhradit.

Z opačného pólu – snad jen v České republice se může pacient vydat rovnou ke specialistovi bez doporučení. Ten má povinnost ze zákona jej prohlédnout. Pokud tak neučiní, vystavuje se v případě závažného stavu nemocného a případných následků opomenutí vyšetření a následné péče trestnímu stíhání. Jen málokterý si tak dovolí nemocného, který přichází bez objednání a akutně, vyprovodit ze dveří bez vyšetření. Pokud se vám to zdá normální, pak vězte, že kupříkladu v Dánsku, itálii, Anglii a Francii je toto běžný postup.

Český pacient je zmlsaný švédským stolem poskytovaných služeb, na které má zákonný nárok. Což znamená, že , převedeno do důsledku, mine svého praktického lékaře, který by řadu problémů spolehlivě vyřešil a jde rovnou ke specialistovi. Ten musí postupovat, jak je uvedeno výše. Tím samozřejmě prodlouží čekání těch, kteří jsou týdny předem objednaní ke konsultaci. Bezohlednost? Egoismus? Vyberte si.

I přes dlouhé termíny čekacích dob jsme na tom ještě dobře. Kupříkladu, čekací doba v Anglii na revmatologické vyšetření ve státním systému je 18 měsíců (slovy rok a půl).

Je dobré před podobnými filipikami si vždy zjistit relevantní informace a teprve poté psát podobné články.