Nepoucitelni a tedy odsouzeni k zopakování lekci ? Ach jo....

Autor tvrdí, že Palestina nemůže být uznána jako stát, protože „není definovaná“ – údajně nemá přesné hranice ani plně suverénní vládu. Jenže stejnými argumenty by šlo zpochybnit státnost například Kosova či Izraele v jeho raných letech. Montevidejská úmluva jasně uvádí čtyři podmínky státnosti – a Palestina je (navzdory okupaci) ve své podstatě naplňuje.

Je navíc zarážející, že autor blogu přechází od kritiky uznání Palestiny až ke slovům, že „nastává doba rehabilitace Juliuse Streichera“. To je velmi nebezpečné a historicky i morálně naprosto neobhajitelné. Streicher byl popraven za šíření nenávisti, která spoluvytvářela půdu pro holocaust – srovnávat jeho propagandu s dnešními mezinárodními postoji k Palestincům je perverzní relativizace dějin.

Jen mimochodem, první zemí západoevropské země EU, která oficiálně uznala Palestinu, byla Švédsko v roce 2014. Následovalo pomalé rozvolňování postoje Německa, Belgie či Irska. Čili tvrzení, že jde o nový jev není přesné.

Uznání Palestiny jako státu není o schvalování Hamásu. Ten je jednou z frakcí v Gaze, zatímco Západní břeh ovládá Fatah, který s Izraelem dlouhodobě spolupracoval. Redukovat celý palestinský národ na Hamás je stejně absurdní, jako by někdo redukoval celý Izrael na jeho radikální osadníky nebo Netanjahuovu vládu.

Mnohé západní státy, včetně Španělska, Irska nebo Norska, volají po uznání Palestiny právě proto, aby posílily mírové elementy a nabídly alternativu k nekonečné okupaci. Oprávněně namítají, že největší bezpečnostní hrozbou je beznaděj a absence horizontu.

Zneužívat tuto debatu k absurdní rehabilitaci nacistického ideologa jen ukazuje, kam až může vést fanatismus maskovaný jako "principiální postoj". Diskuse o uznání státu nesmí sklouznout k relativizaci historie a záměně obětí za viníky.

1. Stát Israel měl v době svého vzniku přesně definovány hranice.

2. Oblast Judeje a Samaří je rozdělená na území, kde žijí Židé a na oblast, kde žijí Arabové. Pokud si myslíte, že lze za těchto okolností určit hranici státu, tak se v názoru na to diametrálně lišíme.

3: Nejde o nový jev, jde o to, že "nově" se další státy chystají uznat neexistující stát.

4. Pokud považujete články, hanobící stát Israel a obviňující jej ze všech možných zločinů, za láskyplnou činnost, opět jsme na opačných pólech. Nenávist k Israeli je stejně silná a na stej né úrovni, jako články v Der Sturmeru.

Opět vynikajícím způsobem shrnutá podstata problému

řeči o tom, proč žádná velmoc nepřijme Palestince, jsou přesnou obdobou jednoho odstavce jistého známého norimberského projevu ohledně židů. Vůbec celý tón o tom, jak celý svět jen roní krokodýlí slzy a sám sebe dojímá nad zaslouženým osudem zločineckého etnika

Stále nechápu, proč ani po dvou letech není na stole dočasné přesídlení minimálně žen a dětí. Pak by Izrael měl šanci tažení proti Hamásu úspěšně dokončit.

Aha, už to chápu, svět vlastně nechce úspěch Izraele.