Jak se do lesa volalo, tak se z něj i ozvalo

Bývalá hlava státu neuspěla u soudu s žalobou na lékařku, která podle jeho výroku přesně popsala jeho zdravotní stav.

Média přinesla potěšující zprávu. Kdo uráží své spoluobčany, musí tak nějak počítat s tím, že se mu dostane podobné odpovědi, na kterou si nebude moci stěžovat. I když, dle mého, popis jeho zdravotního stavu není urážkou, ale konstatováním celkem zřejmého faktu.

Pakliže někdo, kdokoli – kovář, řezník, pilot, lékař nebo president – nezřízeně pije alkohol celý svůj život, začasté končí tzv. metabolickým rozvratem, který je život ohrožujícím stavem s nutností urgentní ( a velmi náročné a drahé ) léčby. Lékař, a to nejen psychiatr, který se zabývá léčbou alkoholiků, dobře ví, že náhlé odnětí denní dávky alkoholu způsobí stav, který se nazývá delirium tremens. Ten nebývá tak legrační, jak to občas vidíme ve filmech, spíše naopak, jde o velmi tristní stav, rovněž občas končící smrtí.

Již v začátcích pontifikátu Miloše Zemana uvedl jeho osobní lékař Martin Holcát v záchvatu pravdomluvnosti denní dávku pana presidenta, o které i medik ví, že vede spolehlivě do závislosti. Pozdější mlžení o neuropatii z diabetu a další novodobé české hradní pověsti budily když ne smích, tak většinou rozpaky.

U alkoholiků je rovněž známo, že dochází k tzv. „odbrždění“. Tedy ke stavu, že některé věci, byť si je můžeme myslet, nikdy veřejně neprohlašujeme. Tím spíše, pokud zastáváme odpovědnou a sledovanou veřejnou funkci. Tento rys byl u pana Zemana naprosto zřetelný.

Občané této republiky si tohoto jedince přesto zvolili – dokonce opakovaně – do čela státu. Vzdor tomu, že všichni, co naslouchali, museli vědět, co bude posléze z funkce, u nás ctěné, za těchto okolností padat z úst.

Pokud bychom seřadili do řady všechny ty, které od roku 1989 Miloš Zeman urazil, byl by to dlouhý zástup. V této řadě by byli dle tvrzení Miloše Zemana občané dementní, alkoholici (obzvláště povedené), pitomci, blbci, novináři, publicisté a řada dalších a dalších. Možná nakonec všichni, kterým po svém zvolení jako první poselství sdělil, aby drželi hubu.

S Milošem Zemanem vstoupila do české politiky vulgarita, hrubost a hulvátství. Tento jeho přínos je nezpochybnitelný.

Popis jeho stavu lékařkou není z tohoto pohledu žádnou urážkou, kterou by si za svou činnost v této věci skutečně zasloužil.

A je jen dobře, že soudce v sobě našel odvahu pojmenovat věci správně. Možná mu měl připomenout v závěru jeho bonmot, co mají občané dělat, když si jej podruhé zvolili.

Psáno pro www.blogosfera.cz a slušné čtenáře