Jak jsem se zmýlil v presidentovi

Miloš Zeman napsal kdysi knihu "Jak jsem se zmýlil v politice". Pevně věřím, že jako bývalý prognostik bude mít v tomto případě pravdu.

Bývá čestné připustit chybu. Ve svém včerejším blogu jsem psal o tom, že Miloš Zeman narazil na strop svých možností a to po shlédnutí nedělních otázek VM. Následující hodiny však ukázaly, že jsem podcenil - a možná ne sám - povahu naší hlavy státu.

Členové ČSSD, kteří se účastní puče ve své straně, nejspíše ještě netuší, že propásli jedinečnou příležitost, jak ukončit pokus o v podstatě ústavní zvrat změny naší republiky od demokracie k presidentskému absolutismu. Jejich tajná schůzka na Hradě a vyšachování legitimního předsedy strany je v očích veřejnosti již zcela automaticky přeřadila z kategorie politiků do kategorie šašků. Sami ještě netuší, že jsou jenom užitečnými idioty v cestě paranoidního po moci toužícího starce k trůnu, odkud bude pohrdlivě shlížet na hemžení v podhradí, kde se bude jen hrát stínohra zvaná demokracie.

Miloš Zeman - legitimně zvolený přímou volbou - se již zcela demaskoval jako intrikán, který po odhození již nepotřebného materiálu zvaný SPOZ, za každou cenu hledá své další satrapy, kteří mu umožní realizovat jeho představu společnosti. Svým včerejším krokem ukázal, že jsou mu zcela ukradené názory voličů, dal konečně průchod své pomstychtivosti za potupu při presidentské volbě před 10 lety. 

Svým krokem zcela rozvrátil legitimní možnost ustavení vlády nejsilnějším politickým subjektem. I přes možnost předčasného zvolení jiného předsedy ČSSD to už není ta strana, které dalo hlas více jak milion voličů a její možní noví představitelé mohou jen stěží tvrdit, že se nic nestalo. 

Miloš Zeman byl v šedesátých letech minulého století komunistou. Opět se potvrzuje předpoklad, že kdo jednou vstoupí do této strany, je zachvácen jakými virem, který prakticky znemožňuje demokratický pohled na svět, respektování politického protivníka a rovněž uznání volebního neúspěchu. Jedinou optikou jeho pohledu je získání absolutní moci, potřeby ovládat jiné a v podstatě kašlat na názory ostatních. 

Jedinou - rovněž legitimní obranou - je ignorace tohoto člověka všemi slušnými lidmi. Vladimír Mišík to již pochopil a odmítl převzít z jeho rukou jakýkoliv metál. Rektoři odmítli svou účast na dnešním udílení vyznamenání. Bylo by ještě rovněž potřebné, aby se novináři a redaktoři zbavili jakéhosi ostychu z hlavy státu a neustále mu do omrzení kladli otázky ohledně morálky a cti. Mají na to právo, protože Miloš Zeman je následovníkem T.G.M., čestného Emila Háchy či Václava Havla.

Miloš Zeman se musí ve své politice zmýlit. Je to na nás všech.