Jak je to s nemocnicemi v České republice

Dne 3.9. publikovali tři blogeři články, jež byly reakcí na poznámku hlavy státu o nutnosti restrukturalizace nemocnic v naší zemi.

Zatímco článek blogera Nožičky (jenž jsem vzhledem tématu výjimečně otevřel), obsahoval spíše jen jeho dojmy a kritiku presidenta, články blogerů Kvapila a Sonnka byly více fundované. Diskuse pod nimi jako u všech podobných kontroversních témat výživná.

Pokud chceme cokoli hodnotit, je vždy dobré si přesně definovat téma. Počet nemocnic a jejich distribuce je otázkou jednak zdravotní a jednak politickou. Ve svém blogu bych se pokusil odpovědět na obě.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, komu je určena nemocniční péče. Jde o toho nemocného, u něhož není možné ambulantní ani domácí léčení a jehož stav vyžaduje přítomnost lékařského personálu. U chirurgických oborů je to všem jasné, jinak je tomu u oborů interních, kde stav vždy nevyžaduje 24 hodinové sledování.

Současný systém nemocniční péče je založen na systému DRG. Pro neznalé – každá diagnosa má v rámci naší soustavy finanční ohodnocení. Tedy průměrné náklady na jednoho nemocného a jednu diagnosu. Příklad (neberte číslo absolutně) infarkt myokardu třeba 100.000,- Kč. Pokud jej nemocnice vyřeší rychleji a úsporněji, zůstanou ji na účtu peníze navíc, naopak pokud tomu tak není a léčba a pobyt se prodlouží, nemocnice na něj doplácí. Zdánlivě správný postup.

Nicméně pokud nebudou v nemocnici nemocní (prázdná lůžka, protože vše se řeší ambulantně), nemocnice tratí, nemá platby v rámci DRG. Pak se může stát ( a často stává ), že tam prostě nemocný leží zcela zbytečně, protože jeho stav sledování na lůžku nevyžaduje. Nemocnice však inkasuje onu částku na nemocného a diagnosu v plné výši.

A jsme u jádra problému. V České republice je t.č. 160 nemocnic, jež poskytují akutní péči. Toto číslo je zcela zavádějící, protože je v něm zahrnut třeba megašpitál FN Ostrava a malá nemocnice v Odrách v MS kraji. I laik vytuší, že péče v Ostravě bude komplexnější, než oderských cca 20 lůžek interních a 20 lůžek chirurgických, kde se bude operovat maximálně appendix nebo žlučník. Složitější případy se přesunou do cca 30 km vzdálené fakultní nemocnice v Ostravě. Je opodstatněná existence de facto venkovského špitálu? Jsou vyšší desítky miliónů, které provoz nemocnice v Odrách ročně stojí, účelné?

Co však chybí zoufale, jsou lůžka následné péče, kde leží ti, kteří nemají po vyřešení akutního stavu kam jít, kteří nejsou schopni se sami o sebe postarat. Jejich pobyt v zařízení, kde je permanentní lékařský a sesterský dozor 24/7, je zbytečným plýtváním. Přeměna těchto malých nemocnic v popsané zařízení následné péče by ušetřilo minimálně stovky miliónů, či spíše desítky miliard ročně.

Stran dostupnosti. Nemocnici nemůže mít každé město, systém by zkolaboval. Požadovat existenci špitálu do 20 km od bydliště je nesmysl. V naší zemi je celkem dobře rozprostřena rychlá záchranná pomoc s dojezdovým časem do 15 minut. Což u drtivé většiny diagnos bohatě stačí. Lékař na místě vyhodnotí, jestli je stav závažný (pak jej odveze do nejbližší nemocnice), nebo o něj nejde a pak nemocný zůstane doma. Námitka prodlení takto padá. Máme jednu z nejlepších sítí stran akutní péče u kardiovaskulárních příhod a mrtvic a jejich distribuce je v současné době dostačující.

Co je zcela jiné téma, je otázka počtu nemocnic v rámci politiky státu a obcí. Starosta, který navrhne přeměnu nemocnice v jeho městě na zařízení následné péče (viz výše) bude druhý den odvolán a dav mu rozbije okna. Jen málokterý politik najde v sobě odvahu říct, že současný systém je černá díra a že je s tím třeba cosi udělat. Naopak stát ústy politiků musí v rámci odpovědnosti za účelně vynaložené prostředky sdělit i nepopulární fakt, že nemocnice, kde se za rok provede několik desítek operací žlučníku a slepého střeva, je prostě zbytečná.

Uvedl jsem jen ta nejzásadnější data, sdělit vše by bylo neúměrně dlouhé. Navíc je u nás výrazně podhodnocena ambulantní péče v terénu (dokladem je nechuť mladých lékařů tam jít, protože v nemocnici mají dostatek peněz, více času a méně nervů). Proto jsou čekací doby na odborná vyšetření tak dlouhá a v současné době se s tím nic nedělá. Tady je na vině i bývalý ministr za TOP 09 Válek, který po celou dobu svého mandátu ambulantní sféru vůbec neřešil a když, tak jen opačným směrem. Jeho vyhláška o pokutě 1 milión korun za neoprávněně vybranou stovku lékařem zůstává jeho velmi výrazným pomníkem.

Ale to je zase úplně jiný příběh.....

P.S. Vřele doporučuji čtenářům knihu významného amerického publicisty a historika Timothyho Snydera „Nemocná Amerika“. Tam popisuje svůj vlastní příběh, kdy málem přišel o život v průběhu nemocniční péče. A to je jistě pečlivým a dohatým plátcem zdravotního pojištění.