Fiesta v Aviles

Většina lidí asi zná ten název. Fiesta. Ve Španělsku je to označení svátku. Také první román slavného Ernsta Hemingwaye. Byl jsem tam a viděl. A přidávám pár fotek s vědomím, že nemohou obsáhnout ducha té slávy. 

Na Camino de Santiago se poutníkům tu a tam stane, že narazí na cosi jedinečného, co se už nikdy nezopakuje. Blížil jsem se k městu Aviles a potkal mladou slečnu, která mi španělsky cosi zásadního sdělovala. Z její řeči jsem porozuměl jedinému slovu "fiesta". Další slovní vodopád byl vzhledem k mé neznalosti španělštiny bezvýznamný. Považoval jsem její sdělení za jakousi reklamu, pro mne zbytnou, třeba jen snahu, abych se zastavil a utratil v městě nějaké to euro. Když jsem míjel centrum města (dost se jim vyhýbám, mám radší klid a méně lidí), uslyšel jsem břesknou hudbu s bubnováním. Zvědavost zvítězila nad nechutí. A udělal jsem dobře.

Aviles slavilo po 3 letech fiestu (covidová pauza, jak jistě všichni chápou). O to byla stávající slavost pompéznější, prakticky celé město bylo zaplněno stoly, kde se scházely rodiny, sousedé, aby spolu pojedli, popili místní cider a hlavně poklábosili. Všichni měli radost, hrála hudba, tančilo se. 

Byl jsem tam cizí, nepatřičný, poutník, který jde náhodou kolem. A přesto jsem vděčný za tuhle příležiost vidět tu jednu z mnoha autentických tváří Španělska. Všichni měli radost a bavili se. Proč?

Protože je fiesta.

Stoly s ubrusy barev kraje. A byly všude, někdy dlouhé i několik stovek metrů, plné ulice a náměstí.

Tady se ještě čeká. Některé stoly byly označeny názvem ulice, jiné jménem rodiny. Všichni své místo našli. 

Na slavnost je třeba se připravit. Prodavači klobouků a šátků byli všude. 

Kšefty šly opravdu dobře. 

K vidění dobroty, které hladový poutník pozoroval o cosi déle, než ti ostatní. 

Jak říkám, bylo to leckdy k sežrání. 

Slavili i ti, kteří už toho zažili nejspíše hodně. 

Někteří ke slavnosti přibrali pro sichr i mámu

Mít na sobě místní kroj dává celé akci ten správný ráz. 

A samozřejmě hudba. Hlasitá, břeskná

Žestě a za nimi bubny. 

Některé byly i patřičně vyzdobené. A slyšet na velikou dálku. 

Někteří to pozorovali tak trochu podezřívavě. Asi vědí své...

Jiní už to nevydrželi a pustili se do jídla

No, nabídněte si, přátelé. 

Tu dobrou krmi je třeba spláchnout ciderem. A nalít jej není jen tak. To chce fortel. 

Takže se uváže šátek taťkovi a jde se slavit.