Dvě postavy slovenských presidentských voleb

Slovensko pořád vnímáme tak trochu jako "naši" zem, takže volby hlavy státu sledujeme intenzivněji, než třeba ty rakouské. I s jejich bizarnostmi. 

Pan Robert Mistrík. Povoláním vědec, nepochybně slušný člověk, jehož volba by jistě nebyla chybou, spíše naopak by to byla sázka na jistotu, že se na post nejvyššího ústavního činitele dostane člověk charakterově pevný, bez zátěže z minulosti a tím pádem i rizika možné vydíratelnosti či zneužití některou z politických stran. 

Tento muž měl jednu dobu poměrně výrazné preference a nebyl zcela bez šancí. V okamžiku, kdy se jeho kolegyni začala výrazným způsobem zvyšovat popularita, rozhodl se potlačit své ego a odstoupit ve prospěch své konkurentky a to jen proto, aby jí neodebral případné hlasy, jež by pak možná chyběly k jejímu postupu do druhého kola. Řečeno ještě jinak, rozhodl se ve prospěch své země na úkor své možné "nesmrtelnosti". 

Malá poznámka. U nás se vždy před volbami objevuje řada stran a straniček, které končí s promilovými či jednoprocentními zisky a to jen proto, že každý chce být šéfem strany a nepřipustit si jasný fakt, že tímto krokem ubírá hlasy těm, kteří by za jistých okolností překročili 5% hranici, případně by jejich volební zisk stačil na vyrovnání náskoku jiné strany z opačného pólu politického spektra. Ještě pamatujeme na sňatek a následný rozvod KDU-ČSL a STAN před posledními volbami. Že to nakonec znamenalo oslabení obou stran, bylo jasné ihned po volbách. 

Pan Robert Mistrík je pro mne vyzrálý muž, před nímž je třeba smeknout. 

Trnavský biskup Jan Orosch při své promluvě pohrozil svým ovečkám, že volbou Zuzany Čaputové spáchají těžký hřích. Musel jsem si jeho projev pustit ještě jednou, protože jsem nevěřil vlastním uším. Bratr v Kristu Jan Orosch, sluha B-ží, si dovolil z titulu své funkce označit ty, kteří využívají svou zákonem danou demokratickou volbu, za zatracené. 

Jan Orosch si zřejmě našel platformu pro 11. přikázání, které by mohlo znít: "Čaputovou volit nebudeš". Jistě není špatné, když duchovní otcové vyzvou své věřící, aby využili své právo a šli volit. Nicméně jakékoli vyhrožování zatracením v případě, že budou volit některého z kandidátů, patří tak do doby 16.- 17. století a hřímání pátera Koniáše, který se údajně vyžíval v líčení pekelných muk a sledoval omdlévání slabších kusů pod kazatelnou.

Pan biskup Orosch byl měl v daném případě ukázat pověřující listiny, podepsané B-hem, které ho k podobným výrokům opravňují. Jinak budou důsledky jednoznačné. Řada mladých lidí mu ukáže obrazně řečeno vztyčený prostředníček. Ti starší mohou být zmateni, neboť budou z jedné strany strašeni podobnými výroky a na straně druhé budou mít touhu zvolit si právě sympatickou a chytrou dámu. 

Pan trnavský biskup Jan Orosch je pro mne manipulátorem, mužem nectným, před kterým netřeba smekat.