V současné situaci v Gaze vidím dvě hlavní východiska.

Jednak to jsou izraelská rukojmí, která Hamás odvedl a zadržuje jenom proto, aby mohl Izrael a s ním i světové veřejné mínění vydírat. Pokud by vydal všechna rukojmí, Izrael by již neměl legitimní důvod v Gaze dále pobývat.

Druhým východiskem je postoj okolních arabských států, které nechtějí na svém území ani jednoho palestinského uprchlíka. Celý svět nějakým způsobem pomáhá řešit humanitární krizi, jenom arabské státy, které by měly mít i Palestincům nejbliže, na ně kašlou. Pokud by si na své území Palestinské uprchlíky vzali, humanitární krize by ani nevznikla.

Přesně, souhlasím. Pokud by rukojmí byla propuštěna (kdoví, kolik jich ještě žije a v jakom jsou stavu), nepochybně by se boje přinejmenším zmírnily.

A že palestinské Araby nikdo nechce? I když jsou si velmi blízcí kulturně, jazykově a nábožensky? Divíte se? Já ne. Vy byste si vzal domů někoho, jehož smyslem žití je zabíjet?

Otázka je, co si kdo představuje pod prohlášením "Izrael má právo na obranu". Podle všeho je dost těch, kteří si myslí, že by si měl prostě jen lépe zabezpečit hranice. Fakta jsou ovšem zřejmá. Teroristé z Hamásu vpadli na území Izraele, kde spoustu lidí bestiálně povraždili a další odvlekli jako rukojmí. Tato jejich akce se setkala s bouřlivými oslavami nejen od Palestinců v Gaze, ale rovněž od jejich četných podporovatelů v mnoha městech Evropy, nejvíce v Německu a ve Francii.

Izrael v reakci vyhlásil Hamásu válku, ale v zájmu záchrany rukojmí byl připraven za každé jedno rukojmí propustit mnohonásobně větší počet teroristů ze svých věznic. Dosud došlo jen k jednomu kolu výměny, k dalším již Izrael po stupňování požadavků Hamásu nepřistoupil.

Izrael poskytl nezvratné důkazy, že teroristé se v Gaze jako své základny neštítí zneužívat ani nemocnice.

Izraelská armáda, ať se bude sebevíc snažit, nezabrání civilním obětem. Není to možné. K této situaci by ovšem nedošlo, pokud by teroristé Izrael nenapadli.

Závěrem ještě dodám, že každou teroristickou organizaci také někdo financuje, zásobuje ji zbraněmi, poskytuje úkryt či azyl jejím nejvyšším vůdcům.

Nejedná se o střet názorů, ale o střet strnulých postojů. Naděje, že by se dal vyvolat smysluplný dialog je minimální. K tomu, aby takový dialog mohl vůbec začít, se musí obě strany zříct všech předsudků. Obě strany si musí uvědomit, že dialog ve svém výsledku nemusí dát za pravdu jejich názoru a oni ho budou muset změnit. V dialogu rozhoduje pouze váha argumentu, přání musí jít stranou. Obě strany musí být schopny přijmout výsledek dialogu, jinak je zbytečný. To je dnes velmi nepravděpodobné. Nevím, jestli kompromis je řešení, je to spíš zárodek nového sváru. Sám bych asi takového dialogu nebyl schopen. Hodně lidí dnes odsuzuje násilí a propaguje zřeknutí se násilí. Co ale je násilí? Je to i silová obrana proti násilí agresora?

Nikoliv!

Obrana Ukrajiny v jakékoliv podobě proti zhoubnému agresorovi, je nezbytná!

Obrana Izraele proti zhoubnému Hamásu je stejně nezbytná!

Izrael i Ukrajina musí přežít!

Spomenie ešte jeden tento verš, len ako kúsok z Biblie, ktorú občas čítavam:

Dt 28, 30-67: Ale ak nebudeš počúvať hlas Pána, svojho Boha, aby si zachovával a uskutočňoval všetky jeho príkazy a ustanovenia, ktoré ti ja dnes ukladám, doľahnú na teba tieto kliatby a dochytia ťa. Budeš prekliaty v meste, budeš prekliaty na poli. Prekliate budú tvoje humná a tvoje sýpky. Prekliaty bude plod tvojho života a plod tvojej zeme, stáda tvojho dobytka a kŕdle tvojich oviec. Prekliaty budeš, či budeš vchádzať alebo vychádzať. Pán zošle na teba kliatbu, zmätok a hrôzu na všetky práce, ktoré budeš konať, kým ťa neumorí a rýchle nevyhubí pre tvoje ohavné skutky, ktorými si sa mu spreneveril. Pán dopustí na teba mor, kým ťa celkom nevyhubí z krajiny, do ktorej sa uberáš, aby si ju vlastnil. ... Tvoji synovia a tvoje dcéry sa dostanú ako korisť cudziemu národu; tvoje oči budú na to hľadieť, od stáleho žiaľu budeš hynúť, ale nič proti tomu nezmôžeš. Úrodu tvojej zeme a všetku tvoju námahu zje národ, ktorý nepoznáš, teba však budú stále haniť a potláčať a budeš bez vedomia od hrôzy z toho, čo uvidia tvoje oči. ... Vyjdeš navnivoč a budeš za príslovie a na zábavku všetkým národom, ku ktorým ťa zavedie Pán. ... Pán ťa rozoženie medzi všetky národy z jedného konca zeme na druhý koniec a tam budeš slúžiť iným bohom, ktorých nepoznáš a ktorých nepoznali ani tvoji otcovia, drevám a kameňom. Ale ani medzi národmi nebudeš mať pokoja a tvoja noha nebude mať odpočinku, lebo Pán ti dá srdce prestrašené, oko vycivené a dušu utrápenú žiaľom. Tvoj život bude visieť na nitke pred tebou. Nocou i dňom budeš v strachu a nebudeš si istý životom. Ráno budeš vravieť: „Keby už bol večer!“ a večer zasa: „Keby už bolo ráno!“ pre hrôzu svojho srdca, ktorou sa budeš desiť, a pre tie veci, na ktoré budeš hľadieť svojimi očami. ...

Verš súvisisaci s týmto textom možo nájsť aj v novom zákone: Mt 27,23: On(Pilát) vravel: „A čo zlé urobil?“ Ale oni tým väčšmi kričali: „Ukrižovať ho!“ Keď Pilát videl, že nič nedosiahn

Kladu si otázku, do jaké míry pohled na Boha v Deuteronomiu je ovlivněný pisatelem. Mně je bližší, že Bůh je Láska, jak píše sv. Jan ve své epištole.

Velmi souzním s tímto článkem. Dík.

Ta otázka je velmi vážná: Co vlastně má Izrael dělat tváří v tvář protivníku, který deklarovaně usiluje o likvidaci celého židovského národa?

Nabízí se paralela s druhou světovou válkou, kdy museli spojenci porazit nacizmus na hlavu, dobýt Berlín a málem kompletně ho srovnat se zemí. Zbytky nacistické armády dál běsnily a vraždily i poté, co už jejich hlavní velení kapitulovalo. Nacizmus musel být do důsledků rozdrcen. Válka, kterou nacistické Německo rozpoutalo, nakonec přinesla též obrovské utrpení a strádání "obyčejných německých lidí". Ale i přesto nebyla jiná cesta, než nacistickou moc do důsledků rozdrtit.

Na druhé straně, jak Etty Hillesumová tak Edith Steinová, které zahynuly v koncentračním táboře, obě zmiňují podobný princip a osobní postoj: "Pokud existuje byť jen jeden dobrý Němec, pak nemohu nenávidět paušálně celý německý národ". Včera jsem viděl reportáž ze severní části Gazy, kde se jeden z křesťanských kostelů stal útočištěm uprchlíků. Kostel je narvaný k prasknutí, dočasné přístřeší v něm má kolem 600 lidí. A místní komunita věřících se o ně stará, shání pro ně jídlo a ošetřuje zraněné.

Občas mi tak preblesknú určité verše z biblie, napríklad:

Ez 37,22: A urobím ich jedným národom v krajine, na vrchoch Izraela; všetci budú mať jedného kráľa za panovníka, už nebudú viac dvoma národmi, ani viac nebudú rozdelení na dve kráľovstvá.

Izrael bol dlhú dobu v starozákonnom období rozdelený na dve časti, na dve oddelené kráľovstvá. Toto proroctvo sa naplnilo v roku 538 pred Kristom a znovu v roku 1948. V oboch týchto obdobiach, keď Izrael bol opäť štátotvorným útvarom, nebol už rozdelený na dve časti.

Dt 28,1-13:...Pán, tvoj Boh, ťa povýši nad všetky národy, čo sú na zemi. Na teba sa znesú a k tebe dôjdu všetky tieto požehnania ... Pán otvorí svoju najlepšiu pokladnicu, nebo, aby dal na svoj čas dážď tvojej krajine, a požehná všetky práce tvojich rúk. Ty budeš požičiavať mnohým národom, ale ty si od nikoho požičiavať nebudeš. Pán teba ustanoví za hlavu, nie za chvost, a vždy budeš hore a nie dolu...

Za všetko možno spomenúť aspoň Nobelove ceny, ktoré vo väčšine prípadov získali Židia, finančný systém v rukách Židov, oproti zástupcom z iných národov, veľký politický vplyv atď.

Nie je práve toto ten dôvod nevraživosti voči nim? Aj keď staré príslovie hovorí, keď máš na to, aby si si namazal chleba maslom, natri si to tak, aby to nik nevidel.

Z onoho rozhovoru by si naše politická (j)elita měla vzít příklad. Pro Izrael je situace o to složitější, že ať udělá cokoli, bude odsuzován jedněmi či druhými. Zopakuji slova v textu: Jak chcete jednat s někým, kdo vás chce vyhubit. Karma.

Toho všetkého sú hlboké historické korene i krivdy, ktoré so sebou nesú aj v súvislosti s vytvorením ich štátu.(to viem, že viete, to vás nepoučujem) Ľahké to nemali a ľahké to nemajú a asi ani nebudú mať.

Zasloužená karma

Mluvíte mi z duše.