Je pozoruhodné, že před německým nacismem uprchlo ze země méně českých občanů než před vlastními komunisty.

Hezká vizitka.

Slyšel jsem pár pamětníků chválit dobu protektorátu, protože byl všude pořádek a řád. Šlo o zcela obyčejné lidi a bylo to v padesátých letech, kdy k vyslovení takové vzpomínky byla zapotřebí pořádná odvaha. Asi porovnávali protektorát s počátky socialismu.

Řeknu to lapidárně - co nevytloukli nacisti, dorazili komunisté. Další odliv mozků za lepším následoval po devadesátkách, a co zbylo, dnes sedí ve Strakovce

Zbývá se jen domnívat, co by bylo, kdyby.....třeba bychom měli na Turky a jemu podobné jiné názory, třeba takové, že by jim dovolily maximálně rozvážet pizzu....( a to pro sichr s omezovačem rychlosti....)

Zástupce velitele zdejších kasáren Rudolf Žižka (!) nechal postavit před bránu mohutný kanon. Kasárna ubránil, ale později byl včetně celé posádky "odsunut" a objekt obsadili naši osvoboditelé spřátelení ráže.

Zažil jsem to už jako dospělý student. Se vším, co k tomu později patřilo. Nikdy jsem se s tím nedokázal smířit, zejména s těmi, co tomu vesele přisluhovali a přisluhují dodnes.

Turnov? Máma tam byla civilní úřednice v kasárnách a táta voják – nevím, kolik tam bylo Žižků, ale s paní Žižkovou máma pracovala a s dětmi Žižkovými jsem se znal, s klukem snad i chodil do 1. a 2. třídy – přesněji si to nepamatuji, v lednu 1964 jsme se odstěhovali do Staré Boleslavi ...

SLOVO Z PERIFERIE--- Oceňuji tento článek, jeden z mála, který se náležitým způsobem věnuje onomu tragickému výročí. Pro ledaskoho by mohl být inspirací, jak srpnovou potupu pojednat, rozhodně ne pro obveselení publika.---Dvě poznámky. (1) Ano, posrpnová emigrace byla jednou z řady, první počítáme po stavovském odboji 1547, pak přišla Bílá hora... Emigrace je nedílnou součástí českých dějin, o to víc mě trápí, že se nemalá část české populace staví k těm, co odešli – nechme strano jak a proč -, s despektem. (2) Zaujala mě věta, že mnozí emigranti „se v nových zemích etablovali, často založili rodiny s místními a tak jsou jejich geny pro tuto geografickou oblast navždy ztraceny“. Mohu potvrdit. Příklad z Kanady. Všichni bratranci (5) si vzali Kanaďanky, ani jedna není českého původu. Dcera nejstaršího: když jsme tam byli, občas jsme ji se strýcem vyzvedávali ze školy v sousedním městě, už česky nemluvila. Nyní je vdaná, vzala si Američana a její děti už ví o svém češství jen z vyprávění. Totéž platí o příbuzných v Nizozemsku, trochu lepší je to v Německu, kde je kontakt s českým živlem intenzivnější.---Srpen 68 je velké a především vážné téma a já děkuji za to, jak jste ho zpracoval. Stejně jsem ocenil i p. Vlka. Pojmout ho jako námět k pobavení je pro mě obtížně stravitelné překročení červené čáry.

děkuji za příspěvek, Lubomíre

Vypískání Okamury u rozhlasu bylo super. Ten proruský kolaborant si to zasloužil.

Vystihl jste to!

děkuji

Domnívám se, že toto další zlomení naší národní sebedůvěry bylo na dlouho, ne-li napořád naším národním traumatem. Ožívá nyní, když na vlastní oči vidíme, že se malý národ s mnohem menším potenciálem, jen díky své odvaze, postavil mnohem silnějšímu soupeři. Skoro bych řekl, že jsme během posledních sta let nedokázali pro svoji svobodu nic obětovat. Nic.

Souhlas, i když ten srpen 1968 je nutno brát s rezervou. Jakýkoliv náznak organizovaného odporu vůči okupaci pěti "spřátelených" zemí by znamenal potvrzení lži o kontrarevoluci v Československu a o to tvrdší vojenský zásah.

Nemohu si pomoci ale mám dojem, že i, kteří se snažili - v rámci svých možností - vzdorovat jak nacizmu,tak i komunizmu nebo si alespon ponechat svůj zdravý rozum jsou dnes ti, kteří jsou považováni jako nějak zvláštní a divní.

Jinak karma

stačí si přečíst, jak hnusně je dnes nadáváno třeba Havlovi apod. Většinou těmi, kteří byli nejvíce přihrbeni.

Otec byl v roce 1968 v Lidových milicích (stejně jako většina jeho kolegů a kamarádů). Hned po vpádu "spřátelených" armád vystoupil a ještě to jadrně komentoval. Po pár letech se naši rozvedli a já žil s matkou. Ale ani po mnoha letech strana nezapomněla!

Když se mi blížila maturita, řekl třídní učitel mé matce na jedné z třídních schůzek mezi čtyřma očima, že se na VŠ díky otci nedostanu.. Takže má matka udělala to jediné, co mohla! Vstoupila do KSČ, abych já mohl studovat!! A takových příběhů byly tisíce...

Děkuji za tento příspěvek, jenž dokresluje tehdejší dobu. Proto nelze odsuzovat kohokoliv, kdo ke komunistům vlezl. Co mi vadí, že ti, kteří to odmítli s vědomím persekuce své i svých dětí, jsou dnes zesměšňováni a karikováni jako "pomatenci".

Díky