Čas psychopatů

Zdá se, že jejich přitažlivost v první čtvrtině 21. století vůbec nepolevuje, spíše naopak. Stačí se jen trochu rozhlédnout.

Už sama definice psychopatie je poněkud obtížná. Ottův naučný slovník ji popisuje jako poruchu duševní činnosti. V obvyklém významu jde o osobu, jež se chová asociálně a antisociálně (vymyká se širší normě), V širším smyslu slova jde o poruchu osobnosti, jež v sobě zahrnuje prvky narcismu, histriónství a v horším případě paranoi.

V našich dějinách při podrobnějším studiu nalezneme rovněž řadu podobných jedinců. Historií oslavovaní Přemysl Otakar II. (král železný a zlatý) a rovněž Jan Žižka byli osobami, kterým pojem psychopat přísluší bez jakýchkoliv pochybností. Stačí se ponořit nikoli do Jiráskových opěvných traktátů, ale do jakékoli poctivější historické studie, aby před námi stál nikoli rozumný vladař či osvoboditel poddaných a utlačovaných, ale sebestředný jedinec, soustředící se na sebe a vlastní moc. To vše byl však středověk a nejspíše každá zem na světě podobné jedince ve svých análech má.

Jak je tomu dnes?

V Rusku je u moci šílenec (pojem jsem si dovolil převzít od Miloše Zemana v jedné z jeho slabých chvilek), který středověkým barbarským způsobem dobývá cizí území. Země s největší rozlohou na světě, země s neskutečným nerostným bohatstvím má v čele vládce, který se nerozpakuje obsazovat území další a zdůvodňovat to obavou o bezpečnost vlastního státu. Má skutečně kdokoli z jeho obhájců pocit, že Rusko by šlo vojensky dobýt? Minulost ukazuje, že se pár psychopatů našlo a vždy to skončilo nezdarem. Přesto se jeví, že většina občanů Ruska jeho počínání schvaluje. Nevadí jim, že mají v čele státu psychopata.

V USA byl do funkce presidenta instalován člověk, který veřejně vyhlašuje nároky na cizí území. Přesto, že to někteří i zkušení komentátoři považovali zpočátku za vtip, zdá se, že pan Trump to až tak zvesela nemyslí. Dokonce to opakovaně prohlašuje a nevylučuje, že si území vezme vojenskou silou, které by vyhlédnuté Grónsko či Panama nedokázalo čelit ani den. Pokud tyhle řeči vede nějaký bezvýznamný trouba ve čtvrté cenové skupině po 22.00 hod a pěti pivech, je to bezpředmětné. Z úst hlavy státu ekonomického hegemona je to nutno brát vážně. Jelikož občané USA dobře znali názory tohoto jedince, který svým projevem splňuje výše uvedenou definici, je zřejmě, že i oni, stejně jako Rusové, tohoto člověka s paranoidními rysy za vládce chtějí.

Na Slovensku prohlašuje premiér, že oposice chystá puč. To jen proto, že se jeho političní protivníci dožadují přesného výstupu jeho jednání s presidentem agresivní země. Je běžné, že představitel státu o svých oficiálních aktivitách informuje vládu a parlament. Jakékoli utajované schůzky s podobnými typy jako je Putin musí vzbuzovat oprávněné obavy. To není pokus o puč, ale normální stav. Pan Fico své oponenty běžně označuje těmi nejvulgárnějšími výrazy, aby naopak při lehkém gestu odmítnutí podání ruky studenta presidentovi potřeboval sáhodlouhé vyjádření o pojmu slušnost s tím, že on by mu nafackoval. Pan Fico neustále hledá okolo sebe nepřítele, který mu jde po krku, což je – jak známo – opět projev paranoidního chování. Přesto byl – jako všichni jmenovaní – demokraticky zvolen do své funkce. Zdá se, že i Slováci potřebují mít v čele země jedince, kterého JUDr. Jan Kalvoda celkem přesně v televizi zhodnotil jako „člověka, kterého miluje jen vlastní matka“.

I u nás se dere opět k moci jedinec, který pronáší veřejně projevy, jež nemají žádný smysl. Stačí si pustit jakýkoli přímý přenos ze sněmovny, kde pan Babiš hovoří spatra. Jde skutečně o náhodný generátor slov, jež postrádají jakýkoli smysluplný obsah. Tento blog je příliš malý prostor, aby stačil popsat jen část jeho výstupů za posledních cca 13 let, kdy funguje na politické scéně. Příliv dalších a dalších ty minulé milosrdně skrývá, ač byly mnohdy docela výživné. Absolutní deficit empatie a naopak maligní sebestřednost, které nevadí fiasko při testu těch nejobyčejnějších znalostí žáka 7. třídy, jsou jen některé vyčnívající rysy. Přesto je zjevné, že cca jedné třetině oprávněných voličů České republiky toto chování imponuje a je ochotno mu svěřit svou budoucnost na další léta.

Odhady tvrdí, že kovaných psychopatů je v populaci cca 1%, nicméně že jejich výskyt v mocenských strukturách či na manažerských postech je výrazně vyšší. Dějiny ukazují, že nejde o nic nového. Zbývá jen postesknutí, jestli se vývoj lidské rasy za těchto okolností má šanci posunout kamsi dále.

Zatím to tak nevypadá ani v roce 2025.