Budou nakonec Rusové na olympiádě?

Za rok touto dobou budou olympijské hry v Paříži v plném proudu. Pravděpodobně a bohužel i válka na Ukrajině. Takže vlastně všechno OK? 

Případ ukrajinské šermířky, která po vyhraném duelu s ruskou soupeřkou jí odmítla podat ruku a byla za tento krok diskvalifikována, je více než mementem, co všechno se může na OH v Paříži přihodit. Po počátečním šoku z toho, že v Evropě zuří naprosto regulérní válka s vražděním civilních obyvatel raketami i střelbou zblízka, si svět tak trochu zvykl na tento konflikt a je brán jako součást našeho běžného života. Ve zprávách se o bojích objevují jen kusé informace, často až na pozdějších místech, třeba po informaci, že někde na Moravě někomu vyplavila bouře sklep. 

Jistý proces "únavy z konfliktu" je patrný i v tak specifickém odvětví, jako je sport. Boxerská federace horuje pro návrat všech do ringu, podobně se zachovala i ta šermířská, která většinou hlasů umožnila účast ruských a běloruských sportovců na planši. Nic překvapivého to asi není, pokud se podíváme, kdo je v čele obou těchto organizací. Maďarský ministr zahraničních věcí dokonce prohlásil, že "účast Rusů na olympiádě může přispět k míru na Ukrajině" (zde). Lze očekávat, že s blížícím se datem zahájení her bude podobných hlasů přibývat. Lze se samozřejmě jen dohadovat a spekulovat, co za tím vězí. A jak pravíval můj dědeček, "když se něco zdá nepochopitelné, tak za tím budou cinkat zlaťáčky". Důkazy samozřejmě nebudou, ale víme dobře, jak je Rusko v podobných situacích aktivní a zkušené.

A vraťme se do reality. V prvním kole čehokoliv proti soubě nastoupí Ukrajinec a Rus. Ten první je ze země, kde nelze tak úplně klidně trénovat, ze země, kde mu v rodině už třeba někdo chybí jen proto, že byl ve špatnou dobu na špatném místě, ze země, kde mu místo jeho rodného domu zbyl jen kráter. A to všechno způsobila jiné země, v jejímž dresu je jeho soupeř. Ten všechny výše zmíněné atributy nezná. Co na tom, že nebude mít na triku či dresu státní znak. V hledišti bude jistě mít řadu příznivců, u nichž pořadatel nebude schopen zajistit, že v jistém okamžiku nevytáhnou ruskou vlajku, že nebudou skandovat hesla, která mohou mít nacionalistický charakter a případně urážet Ukrajinu. Co udělá pořadatel? Vyloučí ruského sportovce? 

Budeme nejspíše sledovat řadu skrečů, postupů Rusů a Bělorusů bez boje do dalších kol atd. Hry tak dostanou směšný ráz a vítězové se budou sice pyšnit medailí, která však bude mít tak trochu pokřivený tvar. Ukrajině zůstane pachuť skutečnosti, že je okolní svět obrazně řečeno kopl do zadku a že opět, jako vždy v dějinách, zvítězil pragmatismus nad morálkou. Vzpomene si ještě někdo, že i v počátcích olympijské myšlenky byla vyjma čestného zápolení i absence jakýchkoliv válek? 

Jak se bude Ukrajinec soustředit na svůj výkon, když se týž den dočte ve zprávách, že armáda Ruské federace provedla "úspěšný" zásah raketou do obytné čtvrti, kde bydlí jeho rodina? 

Mezinárodní olympijský výbor stojí před zásadním rozhodnutím. Buď Rusy a Bělorusy na hry nepustí (a to v jakékoli formě, tedy i jako "soukromé osoby"). Tím sice ochudí pool sportovců o jistou skupinu možných medailistů, ale současně zabrání výše uvedeným okolnostem, které nejsou až takovou utopií. Nebo zcela resignuje na olympijskou myšlenku a ponechá v nich zemi, která vede agresivní dobyvačnou válku proti jiné zemi, která se úporně brání za cenu životů a to i těch, které mohly být přítomny na hrách. Což bude jistě předmětem různých presentací nejen na hřišti, ale i v hledišti a mimo ně v ulicích Paříže. 

Pokud by se výbor skutečně držel té prapůvodní olympijské myšlenky, není co řešit. 

Psáno pro www.blogosfera.cz