75. výročí tzv. Křišťálové noci

Před 75 lety v noci z 9.-10. listopadu 1938 dosáhlo protižidovské třeštění v Německu do té doby nejvyššího stupně. Důsledky jsou patrné dodnes a jsou nezvratné.

Záminkou spuštění nacistického teroru vůči židovským občanům byla vražda německého legačního rady Ernesta von Ratha židovským mladíkem Herschelem Grunspanem dne 7.11.1938. Jeho čin byl vyjádřením zoufalství nad osudem jeho rodičů, kteří byli v rámci svého původu vypovězeni z Německa do Polska, které je však odmítalo přijmout jako běžence. Von Rath zemřel večer 9.11.1938 a oznámení jeho smrti říšským ministrem propagandy Josefem Goebbelsem v mnichovské pivnici způsobilo vzedmutí "spravedlivého hněvu" německého obyvatelstva.

Tuto noc bylo zabito okolo 100 občanů židovského původu, téměř 30 000 jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Byla vypleněna podstatná většina obchodů židovských majitelů a uchráněny byly jen ty, u nichž již probíhala tzv."arizace", tedy převádění na německé majitele. Byla vypálena podstatná část synagog a modliteben a to i našem území /Karlovy Vary, Sokolov, Krnov, Liberec/. Židovští občané museli na své vlastní náklady uhradit pokutu za tento pogrom, což tehdy činilo zhruba 1 miliardu říšských marek. Toto "výpalné" uchránilo německou ekonomiku před bankrotem, který v roce 1938 hrozil.

Pokud někdo pochyboval o osudu židovských obyvatel po vyhlášení norimberských zákonů, které je zařadily do nižší kategorie lidského druhu, musel po této noci nabýt přesvědčení, že to Hitler myslí s vyhubením židovské rasy vážně. Problém byl v tom, že řada židovských obyvatel byli pravověrní Němci, kteří byli se svou vlastí svázáni historicky, kteří za ni bojovali v první světové válce a kteří vytvářeli jednoznačné hodnoty ve vědě a umění. Tito lidé nemohli uvěřit, že i jich se bude týkat Hitlerovo šílenství nenávisti.

Křišťálová noc způsobila dodnes nezacelenou ránu evropské civilizaci a kultuře. Byl to začátek eliminace toho nejlepšího, co Evropa měla. Z řad židovských rodin se rekrutovali vynikající vědci, lékaři, nositelé Nobelových cen. Ti, kteří neměli kam jít, zahynuli při holokaustu, ti šťastnější se rozptýlili po světě do diaspory. Kultura a vzdělanost byla v té době nahrazena nenávistnou ideologií. Po válce se již nikdy nepodařilo v Evropě obnovit židovskou pospolitost. Místo ní se do Evropy dostalo a stále dostává stále větší množství lidí, vyznávajících islám, životní filosofii založenou primárně na negaci všeho židovského. Tito noví přistěhovalci se na rozdíl od židovské populace nijak s Evropou neidentifikují, nevytvářejí hodnoty kulturní či společenské. Naopak svou agresí začínají mnohde vytěsňovat původní obyvatelstvo a odmítají akceptovat kulturní tradice hostitelské země.

Evropa pyká za to, že všechen její život zahynul v Osvětimi. Křišťálová noc byla ouverturou této etapy lidských dějin, která, jak se zdá, ještě tak úplně neskončila.