Vážený pane Svobodo, máte pravdu, že cestující měli obrovské štěstí. Za normálních okolností, pokud by třeba projížděli okolo ozbrojené pohraniční stranice, je nepochybné, že by byli rozstříleni bez ohledu na to, zda-li jsou či nejsou únosci vlaku. Lokomotiva měla samozřejmě brzdný systém v pořádku, byly odpojeny pouze brzdy vagónů, které by mohly lokomotivu zablokovat.
Topič Kalabza byl komunista, jak plyne z různých publikací a dokumentů /zkuste třeba deník Karla Rumla/. Jeho líčení zprávy o únosu je zaznamenáno. Sám Konvalinka dobře věděl, že šlo o člověka, který by je bez milosti udal či zabránil útěku za hranice.
Jak možná sám uznáte, asi nešlo ony cestující nějak předem vysadit a domluvit se s nimi o tom, že vlak bude mít jinou konečnou.
V době, v níž ujel Vlak svobody, se na hranicích běžně střílelo, šlo v podstatě o válečný stav moci proti občanům. To, že se nikomu nic zlého nestalo /vyjma příbuzných, kteří zůstali doma a byli komunistickým režimem tvrdě ztrestáni/, bylo dáno dobrou přípravou plánu i jeho provedením.
Jsem si zcela jist, že pokud by šlo volně opustit republiku, nebylo by nutné unášet vlak. Pokud si prostudujete dějiny železné opony, tak ti, co to zkusili tradičním způsobem, skončili většinou mrtví buď po zásahu proudem, nebo kulkou zblblého kluka na vojně.
My dva si dnes můžeme o tehdejší morálce klidně povídat, ale tehdejší doba byla opravdu jiná.
