13 let od odchodu Václava Havla

Zdá se to být neuvěřitelné, ale kyvadlo, měřící náš pozemský čas, je takto neúprosné. Je to už 13 let.

Asi si leckdo vzpomene, co v tu chvíli dělal. Zpráva sice nebyla až tak neočekávaná, ale přesto když rozhlas přinesl toto smutné sdělení, nejspíše se každý na chvíli zastavil a přemýšlel.

V dějinách, i v těch našich, je jen málo osobností, které významným způsobem ovlivnili společnost a posunuli ji dále. Pokud bychom chtěli tyto jedince vyjmenovat, stačily by prsty na rukou.

Dějinné zlomy jsou etapami turbulentními, kdy nikdo neví, co bude zítra. Být v této době v čele dění může skončit i katastrofou. Vždyť pamětníci vědí, kolik bylo v Praze členů tzv.“Lidových milicí“ s ostrými náboji, kteří tam byli v listopadu 1989 sváženi z celé reubliky, aby tak chránili ony pověstné výdobytky socialismu. A stačil by jeden, který by to tak nějak chtěl vyřešit po staru, po bolševicku.

Václav Havel, který ještě v roce 1989 trávil jeho část v husákovském vězení, který – jak popsal ve svém již pověstném projevu Milouš Jakeš – byl tím, koho se fakticky báli a nevěděli co s ním, se postavil do čela dění. A i když se dnes objevuje řada jedinců, zpětně chrlící kritiku na jeho počínání, v dané době byl tím, k němuž jsme se upínali jako k někomu, kdo bude schopen změnit naše životy z „normalizace“ na „normu“. Což se, jak víme, stalo a my jsme dnes zemí, která přes všechny turbulence je zemí demokratickou a svobodnou.

Řada našich občanů zažívala později zklamání z toho, že se zase tak rychle poměry nemění. Své frustrace, že svoboda znamená rovněž i odpovědnost za sebe sama, si začali vylévat nikoli na sebe, ale na ten zřetelný a viditelný maják, který dle nich neukázal ten dle nich správný a snadný směr k zářným zítřkům.

I jeho nástupce ve funkci presidenta státu sice na jeho pohřbu ocenil jeho přínos, aby jej za pár měsíců označil jako „reformního komunistu“.

My Češi jsme zvláštní národ. Vždy se k někomu upneme, abychom jej po čase biblicky kamenovali jako proroka, který sděluje jen ty špatné zprávy, i když jsou pravdivé a slouží k zamyšlení nad námi samými. Jsme schopni a ochotni tohoto proroka karikovat, takže jeho heslo o pravdě a lásce, na němž není nic závadného, začneme používat k dehonestaci.

Přes všechno, co o něm leckteří píšou, zůstane v dějinách naší země výjimečnou osobností, která v dramatickém období našich dějin byla jedinečnou a nejspíše na dlouho dobu jedinou.

I po 13 letech je dobré se zastavit jako v den jeho úmrtí a chvíli přemýšlet, jestli nám jeho život a odkaz přeci jen neco nezašeptá.

Psáno pro www.blogosfera.cz, blog idnes a slušné čtenáře