Město k životu

Když jsem se v letošním roce zde a zde zamýšlel nad tím, jak udělat z Prahy „livable city" (žitelné město - nebo lépe: město, kde to žije a kde se žije), neměl jsem k ruce přesnější data, jak si mezi evropskými velkoměsty stojíme. Tušil jsem, kde má Praha své rezervy, ale podrobně je zmapoval až výzkum společnosti Siemens otištěný minulý týden v Mf DNES. Jeho výsledky nejsou pro mě zcela přesvědčivé, ale mnohé trendy naznačují.

Nechci, abychom si koncept kvality života nechali vzít na zeleno natřenými socialisty, kteří nám chtějí tu „správnou" kvalitu našeho života diktovat. Ochrana života a tedy i životního prostředí je hluboce konzervativní téma a ODS ji tak má „v krvi". Není dnes větší výzva pro sladění ekonomických zájmů a požadavků na kvalitu života než je život ve městě. Doprava (automobilová a veřejná), ekonomický rozvoj a pohodlí obyvatel nejdou snadno sladit dohromady, na malé ploše musíme slaďovat tisíce soukromých zájmů a požadavků.

V průzkumu skončila Praha poslední v kapitole nazvané životní prostředí. To je pro mě nejpřekvapivější závěr, protože životní prostředí je v mém chápání neoddělitelné od ostatních parametrů průzkumu: dopravy, emisí CO₂, kvality vody, zpracování odpadu a čistoty vzduchu, v nichž se Praha umístila o něco málo lépe. Nevím, jak chtějí autoři pojímat životní prostředí bez zohlednění těchto faktorů, které jej nejvíce ovlivňují?