Smířena s životem, a co sny?

Pohled do minulosti můj nehmotný přítel nemá rád. Jakmile se jen jedním slovem ohlédnu do minula, hned mě sekne drápkem, abych prý neztrácela drahocenný čas, to vzácné..., vzácné koření /cituji autora.../, a razila si raději cestu vpřed. Jakmile takto sekne, já vždy zatnu zuby a začnu cvičit, cokoliv posledně jógu!

Některé vlastní pravdy vyslovené či napsané někým jiným, nám umožňují získávat schopnost opět postupně začít vidět svět zvenku, jsem mu po odcvičení jedné sestavy byla schopná říct... Měla bych mu být vděčná, když už mě donutí vyslovit takové myšlenky. Ale - nejsem, jsou totiž moje.

 On po nocích nemůže spát, já po nocích taky moc nespím. Potřebovala bych celonoční cvičení, abych se dobila. No,  ale ne žádné erotično, to si teď nemohu dovolit a kdyby to ten můj nehmotný, nedej Bůh, zjistil, seknul by mě, ... a řekl by: "Koukej makat, flákáš to!"

Je to můj anděl, co mě dostal na povel...,  ale mazání perutí si představuje jinak – až mi narostou křídla a začnu být spokojená, tak odpojí svoji „schránku“ a ztratí se z mého života. Myslí si, že tak to musí být. Ale až mi narostou pomyslná křídla, tak – a to bude to překvapení! Nikdo z nás dopředu přesně neví, jak to bude až..

Až budu majetná... tak si koupím malý dům na pobřeží. Bílý dům s hnědými okenními rámy, zimní zahradou a terasou v poschodí. U dveří bude funkční zvonek s několika melodiemi včetně Kde domov můj? Pořídím si psa a kočku. Těším se na všechny sousedy.

Budu se starat o osamělé děti, o víkendu pro ně budu pořádat party. Budu si zvát opuštěné lidičky i tvorečky, kteří nemají za kým jít a s kým si povídat. Koupím si koně, aby měla dcera důvod za mnou přijet, s láskou se budu starat o děti mých dětí.

Vybuduji si  hudební salon, kde by měl klid můj syn, až mě přijede navštívit a kde si já mohu probírat při klavíru své árie.

Muž, přítel..? Do té doby o milostné hrátky zcela ztratím zájem. Neumím poutat, abych si ho hlídala. Musely by mu stačit moje dlaně, věřit mým slovům, má touha po svobodě a jeho touha, musel by mě stále dávat najevo, že jsem pro něho člověk, žena. Pak možná, možná, někdy, až za někdy, bych  uvěřila jemu a i snad sobě.  Zkrátka-musel by ve mě věřit a mít dostatek utajeného bláznovství a trpělivosti.

Až by to tedy nastalo, koupila bych si spoustu levných, ale vkusných, halenek, šatů, klobouků, kabelek, bot, bílý notebook a mobil s květinovým motivem vlčích máků na zelené louce. Před domem by stálo žluté, možná červené sportovní auto se stahovací střechou, prostě v zimě střecha, v létě cabrio. Na prostorné zahradě s tropickými stromy, liány a na nich se bude houpat opice, raději dvě, aby ta jedna nebyla opuštěná /nepřipadá mi vůbec zvláštní mít na zahradě opice.../.

 Krytý bazén a velké pískoviště pro děti,spousta květin, granátová jablka. A měla bych spoustu pracovních starostí...

Něco mi z toho přece musí vyjít!

„...ale samo Ti nic nevyjde,“ by řekl můj nehmotný. Budu mu říkat Mat.