Poutníky na cestě

Nehledáš-li, nenajdeš...

nečekám, že najdu to, co hledám

Rozhodnost a pravdu,

tu, co chybí,

tu, o kterou se opřete,

když už kolem nic není.

Tu lidsky obyčejnou,

která práskne kolem vás

jako hrom z čistého nebe.

Prásk...

A vy tu bouřku

již dávno chtěli,

přišla v pravý čas, tak náhle,

i když jste ji vyhlíželi.

Ten hrom byl slyšet

tam uvnitř těla,

i ta nejhlouběji usazená buňka

se rozechvěla.

Aby konečně

zas´

po dlouhé době

čistě

se

rozezněla.

S lehkostí

tvé příběhy vyslechnu,

vše je tak jasné.

Úsměvy nešetřím,

jsem tvá, blázne.

Blázínku i rozume.

S těžkostí

jsem tě žila,

na pravdu si hrála.

Hra na život to byla.

Proč bych se měla tvářit, že jsem to opravdu já byla?

Život je umění,

být divákem i hercem,

pro sebe

i pro okolí.

Ne, ne, ne

ne nechci již nikdy vyslovit.

Ne nepatří k životu.

Odepřít a říkat ano.

To prosté, to slastné

rozzáří v nás ráno.

Miluji tě,

ale trvalo mi to

Se spadeným lístkem z lípy

v kapse.

Se sluncem bez paprsků

na konci bankovního výpisu.

S holými zdmi a ošlapanou podlahou.

Již ti rozumím.

Dokud

-mám kapsu,

-mám číslo bankovního konta,

-mám zdi,

-mám podlahu

a oči, které dokáží vidět oblohu.

Mám tebe.

A kdybych stála po mostem

jen tak

a v dlaních držela ty dětské dlaně,

řekla bych to samé.