Někdy

Někdy je prázdno tak prázdné, že ani nebolí        Někdy je ráno tak nádherné, že až rozesmutní

IRISÉ

Někdy je den tak veselý, že by člověk plakal

Někdy je štěstí tak nedosažitelné, tak dlouho nedosažitelné, že zarůstá

Obrůstá

A mechy se vrství

A sněhem zapadá

Travou křovím

Výš a výš

A není na světě hory vyšší

A není na světě hory nevýznamnější

A člověk bezmocný

A ten kdo nevěřil v osud v osud věřit začíná

A rám je bez obrazu

Pocit žlutomodrý