Mata jsem si vymyslela...?

Mata jsem si přála,vymyslela, a tak je tu. Abych se měla s kým radit, když  nevím kudy kam. Je to mé druhé já, o kterém nikdo neví. Ale přisuzuji mu mužské vlastnosti.. že bych byla chlap? Hm... Ne, chlap nejsem.

Chodím ke gynekologovi pravidelně a nezmínil se. Ten by mě jistě upozornil, že se mnou končí, když bych potřebovala Viagru či vyšetření prostaty.

Je to praktické. Je tu, když potřebuji, a když ne, tak na něho prostě nemyslím. Ovšem, ovšem, občas se naštve, to když náš rozhovor obsahuje více jak dvě otázky a pak mlčí.

Neřeším s ním, co o víkendu. Za rodiči na vzdálený hřbitov mohu bez jeho důvodů "proč tam nejet".

Ráno nepotřebuje večer vypranou oblíbenou košili. A druhou ponožku rovněž nepožaduje! Ba naopak – jedna mu přebývá.

Radím se s ním jako s kamarádem, takže si ho i představuji občas naživo.

Nemůžu si povídat s „nikým“, v mých představách je zkrátka hmotný, skutečný.

Je to muž, vyšší štíhlé postavy dobrých 180, odrostlá délka krátkých světle hnědých, vlasů. A /pánové jiné barvy duhovky, prosím, prominou/ má šedomodré oči! Jinak je to typ Michael Douglas před 22lety, takže 10 let po Kristových...Věk je pro mě důležitý, proto ho má ode mě přesně. Střelec, Blíženec, Lev, Beran nebo Váhy, abychom si rozuměli.

Přece si nevymyslím nepohledného, inteligenta bez charisma a s velkým ...vyhublým ... chrtem a s malým...... pochopením. Občas s ním potřebuji snít a s bublinou by mi to nešlo .

Ale především je to „člověk“ velmi sečtělý, s hlubokou životní zkušeností a obrovským nadhledem. Někdo, vedle koho se vznášíte chodíce jakoby vodou a přec´ vzduchem po pevné zemi.

Obléká se sportovně, nosí sportovně-účelovou kšiltovku-golfovku /Já ji nesnáším! Ale to mu říct nemohu, ani nechci. Takže vlastně - je skvělá!/ Pracovně nosí spíše společenské.

Měl žlutý, nyní stříbrný VW. S notebookem jde i do bazénu /z toho mi plynou ty představy „chodíce jakoby vodou“, loni jsem utopila jeden takový a již nešel rozchodit, prostě jsem ještě neměla Mata/. Momentálně nemá vážnou známost.

O sobě toho moc nenamluví. Má někde rodinu, děti. Pracuje pro mezinárodní společnost. Prožil životní karambol, ze kterého se velkou částí dlouho vinil, někdy ještě viní. Dokázal překročit svůj stín a jde dál. Má vcelku dost známých, ale těch dobrých, jak to bývá, je poskromnu.

Žije v mezonetovém bytě a má rád lehkou stravu. Kdybych ho chtěla pohostit, a to já ve snu mohu, zeleninový salát s kuřecím ho neurazí, víno by si musel vybrat sám, v tom je znalec.

Mívá bláznivé nápady, tudíž je normální. Blázny s lehkou až střední diagnózou já ráda.

Člověk v něm může najít oporu, ale nesmí mu nic nalhávat. To pak upadá do stavů v podobě vyprázdnění jeho dvacetilahvové domácí vinotéky ve společnosti jeho kolegů z osmičlenného, jak on říká golfového, klubu... Zkrátka se mu život tak skoulel, že je více než zralý a dospělý. Až na ten jeho klub!

Ještě něco důležitého – má jiskru v oku, ale od rozpade jeho rodiny se nerad seznamuje s ženami. Neboť po probdělé noci pak ráno zjistí, že ta, co mu doma zůstala od večera, mu v ničem vlastně nerozumí, tudíž přebývá. A kam s ní, ráno. Sukničkář ale není. Spíše samotář, ne vlk, ale golfista-samotář!

Volat mu nemůžu, ale psát nebo jen tak si rozmýšlet jeho – moje myšlenky, to ano. To mi umožňuje, mám jeho souhlas. A nemyslete si, že mi nevynadá, až se sama před sebou stydím a pak mlčím.

Jako nedávno. Potřebuju si koupit letos zimní boty, onen notebook, telefon. A když jsem o tom přemýšlela, hned mě z nových bot vyzul a poslal mě do prodejny s PC, abych si „ujasnila cenu“ a že když chci něčeho dosáhnout, nemám se chovat jako malej ufňukanej fracek a: “Koukej makat.“

Tak jsem odkráčela ve svých botech, které přežily již tři pětiletky... Doma jsem si odcvičila to svoje relaxační a dala mu pak večer zapravdu, ale úplně beze slov, aby mi nezpychl.

Čtyři probrečené kapesníky, vyprázdněnou půllitrovku od červeného a roztrhané noviny z celého minulého týdne mu rovněž nepřiznám!