Kdy je člověk více šťastný – ve 20 nebo v 50?

Chystám se již pár dnů psát o mém předvánočním úklidu. V obchodech vánočního zboží přibývá kvapem, tak proč nechystat vánoce již i doma. Ale opět se pouštím jiným směrem.

Mému středo-věku dnes ráno nahrála moderátorka na Impulsových, když vyslovila tematickou otázku dnešního rána: Kdy je člověk více šťastný – ve dvaceti nebo v padesáti? Bohužel jsem z celého tématu slyšela jen tuto větu, neboť jsem měla naspěch.

A tak svůj názor coby volné pokračování středo-věku si nenechám pro sebe ani pro moji oblíbenou ranní stanici.

Když je člověk mladý, podporují ho zpravidla rodiče. V současné době existují dva extrémy. Jedni zůstávají dlouho bydlet u rodičů,kde mají zázemí a i pečovatelský servis. Slevy na bydlení, jsou-li vůbec platby požadovány, jsou vyrovnávány drobnou výpomocí kolem domácnosti. Nikam nespěchají, v poklidu si rozjíždí svůj vlastní život. Práci, zábavu, hledají partnera. Tak setrvávají téměř do třiceti. Druhým protipólem jsou lidé, kteří se již na střední škole osamostatňují, jdou bydlet do pronájmu i se svým potencionálním partnerem. Takže ve dvaceti jsou schopni se o sebe postarat. Dnešní mládí je nejvíce spojeno s kariérou, cestováním, užíváním si volnosti a nezávaznosti. Pocit štěstí? O něm se ve dvaceti nepřemýšlí, žije se. A tak to bylo i za nás.

Řekla bych, jak si člověk v mládí ustele, tak si ve vyšším věku lehne.

To, že mladý člověk dělá chyby, nijak silně negativně on sám neprožívá. Ale pokud je neřeší, nepoučí se, ve středním věku se nestačí divit. Ztrácí iluze, vitalitu a to nejen z důvodu vyššího věku. Pocit štěstí jako by zmizel do neznáma. Možná pak nastupuje ono známé – umění radovat se z běžných denních drobností, obyčejností, které míjíme a považujeme za samozřejmost. Při zpětném pohledu padesátník konstatuje, že v mládí byl šťastnější.

Pocit štěstí ve dvaceti nepojmenováváme, v padesáti potřebujeme pojmenovat naše štěstí.

Pokud se dokážeme naučit mít rád život jako vůbec, neměli bychom mít problém pojmenovat naše štěstí.

Kdo je více šťastný, je životní postoj.

Nejsme tu na věky a to vědí ti mladší i ti starší. Úsměv na tváři časem vychází zevnitř. Jakoby z našeho prožitého, z toho, jak se dokážeme vypořádat sami se sebou.

Kdo vyhraje sám nad sebou, získává hlavní cenu za dosavadní celoživotní dílo: cenu pocitu vlastního štěstí.