Jedno z mála mých sluncí

...když potkáte slunce, nemusí být den..Když potkáte slunce, nemusíte ho zrovna vidět na vlastní oči. .Když potkáte slunce, může to být jen souznění, okamžiky, které Vám svítí dál na cestu...

Má prý spát, se mnou vlastní stín, jemný plášť, co večer oblékám.

Ten oděv, jenž před spánkem svlékám

a držím jeho cíp, než dovolím očím mým jít spát.

Ten plášť mě hřál, když sis se mnou povídal,

ten plášť mě hladil, když jsem Tě nesměla spatřit,

ten plášť mě hladil a má ramena místo Tvých paží jemně objímal.

Ten plášť je ta noc, kterou si mi věnoval

a já Tobě též, mé mlčení, mé paže, které se Tě nemohly dotýkat.

Stále slyším Tvůj hlas a vnímám Tvůj dech a nebyl jsi tam sám.

Byl jsi sám tam na druhé straně, sám se svou samotou a Tvým věrným psem.

Ten plášť je Tvá duše, ta noc, Tvá tvář,

kterou skryla nekonečnou dálkou, vím, že nejsi lhář.

Jsi světlo v mém životě, jsi jedno z mála mých sluncí,

vím, že nejsi lhář.

A já prosím velké Slunce – udělej zázrak,

a já prosím, pošli ke mně jedno z mála mých sluncí,

a já prosím, ať nebolí má láska nikoho,

ať potkám jedno z mála mých sluncí –jeho.

Já prosím, prosím, prosím, ať již nikdy nebolí má láska nikoho.

Má prý spát, s ním jen jeho žal a nechce poznat mě,

ten oděv jenž před spánkem svlékám,

svléknout mně on se obává.

Ten můj plášť ať hřeje jeho,

ten plášť mu řekne, kdo jsem a že jsem jeho.

Ten plášť mu řekne: jsi jedno z mála mých sluncí.

Já prosím, prosím, prosím,

ať již nikdy nebolí má láska nikoho.

Já již chci mít odboleno.

...a sluncem je pro Vás to, co Vás příjemně hřeje tam uvnitř, tam, kde Vám to zůstane svítit navždy.

< ><-->