Bez brýlí ani na krok z domu
Po mostě si to kdosi couve na invalidním vozíku. Já bez brýlí, na běžnou vycházku si je neberu, vidím vše podstatné, jsem se vždy domnívala. Ještě sklopím zrak do trávy, abych uklidila a hodila do nejbližšího koše to, proč my lidé potřebujeme pejsky (někde jsem to četla jako vtip). Pak nabírám směr na most, chodník na mostu, vedle frekventovaná silnice. Opravdu, od druhého konce chodníku si to kdosi, nějaký mladík na vozíku, couve a prudce přitom odráží nohama od země. Vozík jede. Bleskla mi vzpomínka na studenta v maturitním ročníku, který se při majáles opil a na kole vjel pod auťák. Do té doby zdravý kluk. Navždy upoutaný na invalidní vozík, vídávala jsem ho jako na protest všemu jezdícího po silnici, popíjejícího, kouřícího na vozíku u řeky. Pěknej kluk. Jen ty nohy má jen do nohavic. Pak jsem ho viděla i se slečnou, ulevilo se mi, že má a přijímá šanci. Ten pěknej, chytrej a silnej kluk.
Dnešní ráno bylo jiné. Mladík na mostě mne minul a já se po něm otočila. Že by protestně navzdory jen tak couval? Podezřele se směroval k vozovce, oslovil ho jiný mladý muž, co šel jeho směrem a viděl mu do prapodivného výrazu v tváři. Pak jsem slyšela za svými zády hlasové zvuky. A rána. Jak jsem ho mohla nechat jet dál? Ty brýle, ach jo. Bez nich již nemám ostrý zrak, nešlo o mě.
Otočila jsem se. Táhla jsem vzpírajícího se pejska nazpět. Mladík na zemi a v křeči. Zavolejte záchranku. Stojící mladý muž začal telefonovat s dispečinkem. Řekněte, že má epileptický záchvat, ano, velký. Nerozpoznala jsem auru, to couvání, nereagování na slova kolem. Vím, že mu teď hrozí jen zranění. Nesmí se zranit, máte něco měkkého? Ne, vložil mu balíček papírových kapesníků pod hlavu. Začala jsem si sundávat kabát, zastavilo se kolem pár lidí, bylo ráno kolem osmé. Pak jsem uviděla, že má na vozíku tašku, igelitovou tašku s něčím. Koukla jsem do ní a vyndala svetr a položili jsme ho pod jeho hlavu, z rozražené hlavy při pádu o chodník tekla krev. Ten ležící zraněný měl pásku nalepenou okolo zápěstí, bylo tam jméno, příjmení, asi datum narození, telefon, adresa…, nevím, neměla jsem brýle a v tento okamžik to bylo již jedno. Chrčel pěnu z úst, byl na boku, dýchal. Jakmile povolila křeč, uvolnilo se jeho tělo, měl otevřené oči, začala jsem na něho pomalu mluvit. Pokud můžete, odpovězte mi, nebo jen zkuste kývnout, mrknout. Nebojte, lékař je na cestě, vše je tak, jak má být, buďte v klidu, počkáme s vámi, vydržte. A tak potichu v klidu pořád dokola. Myslím, že mne vnímal, upřené oči, které ještě neovládal, s prasklou žilkou v bělmu, ještě nebyl schopen slova, ale upřel na mne oči, zastavil pohyb hlavy.
Přijela sanita, naložili mladíka, vozík, zakrvácený svetr. Poděkovala jsem posádce a pánovi, co zavolal rychlou, stál tam udiveně, a tak jsem mu zamávala a ještě jednou poděkovala. Slov díků není v takových okamžicích nikdy dost, mohou pomoci zúčastněným vrátit se do reálu a pokračovat v cestě do svojí práce. Záchranka má těžkou práci a tam už vůbec není od věci slov díků. Dobře vím, že hloupí a vypočítaví lidé je dokáží často zneužít.
Měla jsem v životě období, kdy jsem se setkávala s epileptickými záchvaty, již jsem to zapomněla. Když to vidíte poprvé, je to děsivé, máte pocit, že to je konec, pak si zvyknete.
Nevím, co za zdravotní problémy má onen mladík z dnešního vozíku. Přišlo mi líto všech nemocných, co mají z mládí velké zdravotní obtíže a ti okolo zdraví si nepřipouští svoje štěstí být zdraví.
Odcházela jsem domů sluncem zalitým ránem.
Olča Vodová
Krásy okamžiku
(na břehu jezera kdosi vysekal kus ledu)............................................................
Olča Vodová
Oblaka, nebe a moře
(a van Gogh namísto nebe, jakoby seslal nám shůry moře) ............................................
Olča Vodová
Patříme k sobě
(jako šálek s čajem, jako slunce a smích, jako tóny ukryté ve vinylové desce, jen je rozeznít......)
Olča Vodová
vodní zrcadlo
(kdyby ta louže měla duši, možná by opěvovala černou a bílou, které jí tak sluší)...................
Olča Vodová
hledání konce zimy
(na Rokytce jsem dnes zahlédla volavku, rozkvétající kočičky kapkami deště obsypané, každých z nás něco vidí)
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
GLOSA: Trestání bezdětků? Má-li něco logiku, vytáhněte na to kanon
Premium Na živořící lidovce se sesypala hora kritiky za jejich návrh, aby bezdětní lidé odváděli vyšší...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
- Počet článků 222
- Celková karma 6,63
- Průměrná čtenost 499x