Běsním, rozjímám, prostě se zklidňuji-již zase...

Už se vám někdy stalo, že jste byli téměř bez financí? . . .                                              . .                                                                             .                                                          .

Že jste navštívili bankovní ústav za účelem získání vypovězení jakéhosi spoření a přesto vás úřednice na závěr oslovila s nabídkou: „ Chcete si spořit, abyste měli finanční rezervu v této obtížné době?“

Že vám pak zůstala viset spodní čelist po těchto slovech jakoby přeposílaných na Zemi z jiné planety?

Blížily se vánoce a vy jste místo úklidu začali běsnit? Nebo možná hledali cestu ke zklidnění.

Už se vám někdy stalo, že jste byly bez partnera?

A že vám to připadlo normální, úžasné a zjistily jste, že vám to momentálně naprosto vyhovuje?

A přitom to vaší dlouholeté zadané kamarádce připadlo od vás jaksi – no, zůstala z toho paf.

A vy jste si s naprostým klidem udělala svoji oblíbenou kávu a začala pročítat právě došlé letáky a kroužkovat – koupím, nekoupím?

Už se vám někdy stalo, že jste neměli téměř nic a zároveň měli téměř vše?

Co je to „nic“ je asi srozumitelné – bez peněz, bez partnera, prostě bez.

Ale co je to mít „téměř vše“? Mít přátele, lidi, na kterých vám záleží, kteří stojí vždy za vámi a vy za nimi, znát svoji cestu, dokázat vyjít sám se sebou, být tím, kým ...známé werichovské,.... co ještě? Rozhodně to není opak onoho „nic“.

Jak rozpoznat "nic" od "vše"? Poznáním nic, a tak současně dojít k nehmotnému téměř nic, tedy k onomu "vše".

Převedeno do adventní doby – oprostit se od úklidových a nákupních nápadů a najít v sobě samé... samu sebe.

Zapálit si první, druhou, třetí, čtvrtou adventní a při tom myslet na ty, které máte rádi a kteří jdou s vámi životem ať již pozemským či nepozemským.

Mít přátele a svoji cestu.