Chtěl bych...

Chtěl bych paní Marii poblahopřát, že se jí podařilo překonat démona drog a držím jí palce, ať už nikdy do toho nepadne. Vím o čem píšu: Píšu totiž z pozice zoufalého rodiče, který sledoval, jak se jeho dítě mění v blábolícího debila a věděl, že s tím nic nenadělá. U mě to ale naštěstí dopadlo, zdá se, také dobře.

A zde je moje rada, kterou dávám všem, kteří se ocitnou v podobné situaci: Největším problémem je dosáhnout toho, aby narkoman pochopil, že ON má problém a aby, když se začne léčit, aby tak učinil ze své vůle a ne proto, že si to někdo jiný, byť rodič, přeje. K tomu, bohužel, existuje jediná cesta (a navíc s nejistým výsledkem): Vyhodit toho člověka z bytu a vzhledem k současné praxi ve vymáhání dluhů ho z tohoto bytu odhlásit, protože on dluhy nadělá a exekutor by šel za vámi.

A až narkoman padne na dno, potom možná, opakuji možná pochopí, že musí sám se sebou něco udělat. Takto poučeného člověka je možno (s jistou opatrností) přijmout nazpět a poskytnout nezbytnou pomoc.