Reaguji za sebe jako pěstounku. Paní Vodičková zapomíná, že odebrání dítěte z rodiny je až ta nejkrajnější možnost, které má předcházet sociální práce s rodinou. Když se zavírají Klokánky, má široké pole působnosti třeba u již zletilých dětí, které jejími (a dalšími) zařízeními prošly a nyní svou roli rodiče nezvládají. Protože to se děje, když malé děti zavíráme do zařízení. K nám se děti dostaly z dětského domova, kde byly od narození, ve 3 a 4 letech - sice bez modřin, ale na duši tak zničené, že jsme měli celé jejich dětství co dělat, abychom je přesvědčili, že svět je přecijen hezké místo. Jejich máma taky vyrůstala v ústavu, nezničili jí ani zlí pěstouni, ani zlí rodiče, ale život v zařízení! To, co je potřeba změnit, je péče o ohrožené rodiny a o dospělé děti, které už ústavem prošly a brzy se samy stanou rodiči . A nevyrábět další umisťováním malých dětí do zařízení!

Já si to, že je svět ošklivé místo, odnesl z rodiny. A to nešlo o žádné asociály, nýbrž o vzdělané lidi, kteří tvrdili, jak je normální, že ve škole trpím, protože oni v práci taky trpí, a jsou zavaleni domácími pracemi, ale že tak je to správné a tak to má být. Plus když jsem neplnil jejich přání, přicházely tresty.

To, že jejich matka vyrůstala v ústavu, byla asi vina právě jejích rodičů, pokud nebyla úplný sirotek.

Obrovská karma, paní Vodičková. Pěstouni na přechodnou dobu nejsou a se současným stavem nebudou. Kolega dělá v sociálních službách a k tomu jsou s manželkou pěstouny na přechodnou dobu. Pár let zpět dostali dvouletá dvojčata. Ne narkomanů, ale děti žily v otřesných podmínkách. Neuměly mluvit a postrádaly veškeré hygienické návyky. S prominutím, zvířátka. Obdivuji kolegu s jeho manželkou, která kvůli tomu tehdy opustila i práci. Málokdo to vydrží a je schopný to podstoupit.

Děkuji moc, pane Buriane. Opravdu přechodná pěstounská péče je hodně náročná, i psychicky, když se pak s dítětem musí rozloučit. Stovky přechodných pěstounů ročně končí a stovky nově přibývají. Původně měl být tento institut krátkodobě jen pro miminka, která měla perspektivu osvojení nebo návratu do vlastní rodiny.

Věřila jsem kdysi, že to paní Vodičková myslí s dětmi dobře. Bohužel, prachy jsou prachy a ty děti se jí tam v tom byznysu s dětským neštěstím nějak vytratily. Pro zvýšení kšeftů Klokánků a Koaly se neštítí ničeho. Tenhle výplod je toho důkazem. L7dmi jako je ona upřímně pohrdám.

Doufám, že MPSV adekvátně zareaguje.

Kolkánky o kšefy přišly. To je část pravdy. Druhá a důležitější část pravdy je, že při mimořádných událostech není kam dítě umístit. Mimořádná událost je např. násilí v rodině, kdy to dítě musí z toxického prostředí pryč. Nebo dítě žije jen s matkou alkoholičkou, která se i přesto o něj nějak stará. Tu jednoho dne odvezou do nemocnice kde zemře. Kam to dítě na nějakou přechodnou dobu, než se najdou pěstouni, umístíte? Vezměte si jej domů vy?

Vidíte. Všichni se točí kolem komedie v přímém přenosu s bývalým a současným hercem a tohoto článku si skoro nikdo nevšimne. Přitom tyhle věci by nás měly zajímat nejvíce. Děkuji. Hezký sen

Klokánky přišly o kšefty. O tom to celé je.

Copak nějaké ministerstvo chybu připouští?