Jak rozprášit sourozence aneb kdo pomůže Lilince?

Počátkem června 2024 jsme do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Koala Kbely (dříve Klokánek Kbely) přijali šest sourozenců (pět dívek a jeden chlapec) ve věku 7 měsíců a 1, 4, 6, 7 a 13 let.

Matka se s nimi ocitla na ulici, když jí byl ukončen pobyt v azylovém domě pro opakované hrubé porušování ubytovacího řádu. O děti se zprvu sporadicky zajímala a slibovala jim, že si je už brzy vezme domů, že už má nové bydlení. Od počátku prosince 2024 ale s nimi úplně přerušila kontakt, nezvedá jim ani telefon, nekomunikuje ani s OSPOD. Na péči o děti nepřispívala, a dokonce si nechávala i výživné, které jí posílali otcové dětí, než zjistili, že děti jsou u nás (půl roku na Smlouvu uzavřenou s matkou, poté na předběžné opatření soudu).

Všichni sourozenci měli mezi sebou velmi silné citové vazby, dokonce si byli i velmi podobní – byli to velmi milí a zcela bezproblémoví modroocí blonďáčci. V Koale se rychle adaptovali a navázali citové vztahy i ke svým dvěma „tetám“, které se o ně střídavě po týdnu nepřetržité péče v samostatném bytě, plně na principech rodinné péče, staraly. Od počátku bylo zjevné, že nejstarší dívka ve velké míře suplovala matčinu péči. I v Koale se z vlastní iniciativy zapojovala do péče o mladší sourozence.

V únoru 2025, po osmiměsíčním pobytu v Koale, kde všechny děti výborně prospívaly, byly spokojené a v psychické pohodě, podal OSPOD Nymburk (prostřednictvím OSPOD Praha 9) návrh na umístění nejmladší (nyní již roční) Lilinky do přechodné pěstounské péče, i když si byl vědom silných citových vazeb mezi sourozenci, i vazby nezletilé na obě stabilní pečující „tety“.

Soudkyně JUDr. Nina Smitová dne 3. 2. 2025 návrhu vyhověla. V odůvodnění svého rozhodnutí cituje z našeho podání, že mezi všemi sourozenci je velmi silná citová vazba a že navrhovaný postup by nezletilou těžce traumatizoval, přičemž by opět následovala další změna, která by teprve měla nastolit trvalé řešení, ale nijak to nekomentuje. Ve svém rozhodnutí mj. uvádí: „Soud dále neprováděl další dokazování, neboť je dán důvod pro aplikaci § 452 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, kdy ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat, nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen, nebo byl-li narušen, soud předběžným opatřením upraví poměry dítěte na nezbytně dlouhou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí…Navrhovatel svým návrhem a doloženými listinami dostatečně osvědčuje vážnou obavu, že další setrvání v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Praha – Kbely (správně Koala Kbely, pozn. aut.) není v zájmu nezl. Liliany, která ve věku téměř patnácti měsíců vyžaduje osobní přístup dospělé osoby se zkušeností s péčí o dítě v batolecím věku, jež je schopna saturovat veškeré emocionální, praktické i materiální potřeby nezl. Navrhovatelem navržená pěstounka na přechodnou dobu je dlouholetou pěstounkou s rozsáhlými zkušenostmi a je obeznámena s povinností podporovat vztahy nezl. s biologickou rodinou tak, aby nedošlo k jejich přerušení,“ konec citátu.

Zvláštní je, že se paní soudkyně nezajímala o to, jak je možné, že OSPOD ponechal nezletilou 8 měsíců „ve stavu nedostatku řádné péče nebo dokonce ve stavu ohrožení jejího života, jejího normálního vývoje nebo jiného důležitého zájmu.“ Co z toho měla paní soudkyně na mysli, blíže nespecifikovala. Kdyby se o to zajímala, zjistila by, že vůbec nebyly splněny podmínky pro aplikaci rychlého předběžného opatření, protože Lilinka v Koale výborně prospívala, byla veselá a usměvavá a bylo zjevné, že navázala pevnou citovou vazbu ke svým dvěma pečujícím tetám. Je to poprvé, kdy soud rychlým předběžným opatřením odebral dítě z Koaly. Pokud děti z tohoto typu péče odcházely do náhradních rodin, vždy probíhalo několikatýdenní seznamování nejprve v Koale, poté krátkodobé návštěvy v novém domově a teprve, když si dítě na nové prostředí a nové pečovatele zvyklo, přešlo do trvalé náhradní rodinné péče.

Když se to nejstarší třináctiletá sestra dozvěděla, velmi plakala, ani nebyla schopná jít do školy. Přechodná pěstounka jí slíbila, že s Lilinkou bude jezdit na návštěvy – prý to nemá daleko. Uběhlo šest týdnů, ale pěstounka nepřijela ani jednou, a ani nezavolala.

Po několika týdnech pěstounka na OSPODu sdělila, že už to „hnedle nedává“, že Lili pořád brečí, a ani za měsíc se nedokázala adaptovat. Prý měla už 11 dětí, ale nic takového ještě nezažila.

OSPOD Nymburk ani paní soudkyně zřejmě nevědí nic o tzv. teorii rané citové vazby, která vzniká kolem 7 měsíce věku, právě v době, kdy k nám Lili byla umístěna. Nevědí nebo nechtějí vědět nic o tom, že v Koale o děti pečují v samostatných bytech tak jako v rodině dvě stabilní „tety“, které se střídají po týdnu nepřetržité péče ve dne v noci. Lili k nim navázala pevnou citovou vazbu, byla veselá a spokojená a vyvíjela se tak, jako každé dítě v běžné rodině. Všechny výzkumu v oblasti psychiky dětí potvrzují, že náhlé oddělení dítěte útlého věku od pečující osoby vede k poruchám citové vazby, které mohou způsobit celoživotní problémy v mezilidských vztazích. Podle studie Bowlbyho teorie vazby (John Bowlby, 1969) dochází k těžkým psychickým následkům, pokud dítě v raném věku zažije náhlé a nepřipravené odloučení od pečovatelů. Proč pěstounka neměla problémy s ostatními dětmi, je snadno vysvětlitelné. Zřejmě šlo o děti tak malé, že se ještě citová vazba nevytvořila, anebo z tak závadného prostředí, že nebyly podmínky pro její vytvoření.

Tento typ péče, který poskytují Klokánky a obě naše Koaly (ve Kbelích a v Janovicích) obdivovaly četné zahraniční návštěvy.

Například zástupkyně ředitele Mezinárodního institutu práv dítěte se sídlem v Sionu (Švýcarsko) paní Paola Riva Gapany napsala: „Měli jsme možnost navštívit tři Klokánky. Je to velmi zajímavý a vhodný model péče, mezi tradičním modelem instituce a modelem pěstounské rodiny. Tento model představuje mnoho výhod:

· Pevný a tradiční domov pro zranitelné děti, který se neliší od dětí žijících se svými rodinami;

· trénovaný a motivovaný personál;

· kontinuální supervize dětí;

· dobrá alternativa k institucím v nejlepším zájmu dítěte.

Političtí představitelé České republiky se rozhodli opustit starý systém institucionalizace ve shodě se závěry Výboru pro práva dítěte OSN z června 2011 (CRC/C/CZE/CO/3-4). Nicméně to neznamená zavřít všechny instituce, zvláště ne ty, které jsou ve shodě s Úmluvu o právech dítěte. Každá evropská země, včetně Švýcarska, má různé modely alternativní péče, jako pěstounské rodiny, instituce, malé byty pro děti… Instituce přátelské dětem jsou potřebné, aby byl respektován nejlepší zájem dítěte.

Systém Klokánek plně respektuje Úmluvu o právech dítěte (CRC), zvláště nejlepší zájem dítěte. Musím se přiznat, že na mne udělala dojem profesionalita zaměstnanců, vůle vedení dát do centra rozhodování dítě. Neviděla jsem tak vysokou úroveň alternativní péče v mé vlastní zemi Švýcarsku.

Doufám, že v nejlepším zájmu dětí žijících v Klokánku a dalších zranitelných dětí bude tento model v budoucnosti znovu podpořen.

Sion, 22. listopadu 2011

Bohužel MPSV nejenže tento typ péče nepodpořilo, ale během následujících tří let dvě třetiny Klokánků v důsledku podstatného zhoršení financování, i novelami zákona o sociálně-právní ochraně dětí, zničilo.

Až do konce roku 2012 platilo, že rodinná péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc (kterou v té době poskytovaly jen Klokánky) má přednost před ústavní výchovou a děti bez ohledu na věk (od narození až do 18 let) tam mohly zůstat, dokud bylo potřeba - tj. dokud se nemohly vrátit domů, nebo dokud se pro ně nenašla trvalá náhradní rodina, příp. až do zletilosti. Sourozenci mohli zůstat spolu, a děti nemusely prožívat stres a citová traumata při rozdělení nebo přemístění do dalšího přechodného prostředí. Od té doby ale MPSV považuje Klokánky i Koaly za ústavy a nepřipouští, že by poskytovaly rodinnou péči.

Pochopí to někdo? A kdo pomůže Lilince, aby dál netrpěla separační úzkostí? Přitom by stačilo tak málo – vrátit ji zpátky tam, kde byla šťastná a najít jí trvalou rodinu, se kterou by postupně navazovala kontakt. Požádáme pana ministra Jurečku, aby tyto bezcitné a děti poškozující praktiky změnil. Udělá to?