Ďakujem Vám všetkým za doplnenie. Nemal by som odvahu radiť sa k znalcom života pána Wericha a mimoriadne ma teší, že ste doplnili informácie, ktoré ho viac približujú ako naozaj "obtížně zařaditelný solitér" (geniálny výraz). Pre mňa ostáva renesančným typom chlapa s multitalentovou výbavou. Ešte raz ďakujem.

Děkuji za fajn zprostředkování aktuálních informací o Werichově vile. Rád se tam při nějaké příležitosti vydám.

Zatím jen podotknu, že Jan Werich byl poměrně košatý a obtížně zařaditelný solitér, podobně jako třeba jeho o fous méně famózní kumpán Miloš Kopecký. Oba dva, co se týče pohyblivosti světonázoru, měnícího se souznění s vládnoucím režimem, zvýšené náklonnosti k ženám, ale i jisté relativnosti morálních nároků vůči sobě.

V tehdejší vyprahlé poušti kultury a chytré zábavy Werich bezkonkurenčně vyčníval, a tím, jak byl periodicky upozaďován a po nějaké době zase "odvážně" vybublal na povrch ať už díky všeobecnému uvolnění poměrů jako v 60.letech nebo díky dohodě o protislužbě režimu jako koncem 70.let, byly u mnoha lidí přeceňovány jeho umělecké i morální kvality.

V době sovětské invaze se natolik obával o svůj život, že se vydal z Velhartic za pohraničníky a uprosil je, aby ho inkoglito mimo přechod převedli do Západního Německa. Když tam pak zjistil, že doma mu nic nehrozí, vrátil se do ČSSR, a později o tom vše vycintal na StB a všichni ti jeho dobrodinci na čáře, většinou vyšší důstojníci, to odnesli okamžitým propuštěním a tresty.

Taky nám tu ponechal svého stejně chytrého a zábavného nemanželského syna, což vyšlo najevo až nedávno. Jeho matku donutil, aby jej dala do dětského domova k adopci a odlifroval ji do NDR, kde jí zařídil místo.

S tou Antichartou se nechal W. napálit. Při přímém přenosu bylo vidět, že když to zjistil, chce odejít, a když mu v tom bylo zabráněno, tak se aspoň otočil bokem a zády k jevišti, což pohotový kameraman škodolibě zabíral. Večer pak Werich z domova vyslal směrem k mocným signál, že se od svého podpisu pod Antichartou chce distancovat a zveřejní to v zahraničním rozhlasu. Režim za ním ihned vyslal svého vyjednávače - Miloše Kopeckého a ten sjednal dohodu o mírovém soužití. Ty nám Antichartu, my ti knížky. Kdykoliv volný průjezd Železnou oponou máš už dávno iks let.

Zasloužená karma

Zajímavý příspěvek a určitě pozvánka do "Werichovy vily".

Jistě víte sám, že by se toho dalo napsat mnohem víc nebo byste se určitě toho dopátral mnohem více...

Mne vždycky fascinovalo, že stačilo zavolat, že jdete na návštěvu a z otevřeného okna vyletěl klíč, abyste si odemkli.

Nechci se vůči Vám vymezovat, tak jen dodám, že mne osobně vždycky přitahovala Werichova divadelní 50. léta, kdy vytvořil na čas dvojici spolu s Miroslavem Horníčkem. Což bylo dáno tím, že mi v kabinetu češtiny na gymnáziu profesorka umožnila si nahrát sestřih forbín z oněch 50.let, z tzv. EP desek. A ty nahrávky mne pak provázely na vysokoškolských studiích v zahraničí, kdy jsme bojovali jak o vlastní identitu, tak o jídlo (žádné, kde zítra znamená již včera, se nekonalo).

Mezi mé poklady patří Werichova divadelní hra "Falstaffovo babí léto" spolu s SP deskou, kde Werich m.j. namluvil závěrečný monolog, který mne dodnes fascinuje tak, že jsem so ho "nacpal" do hlavy a mám neskuteční přání ho moci "zahrát" v nějaké antickém amfiteátru, aby se to patřičně neslo.

Ještě jednou děkuji za Váš blog.