Slovenské hrady: Budatín

o hradě, který má být zámkem, ale pořád je to hrad. Jen se nám to s těmi hrady a zámky plete a plete

Budatínský hrad nemá nádvoří. Věřte, jestli ne, ale ... ale vybavte si ho, pokud jste ho navštívili. Ke vstupu do hradu jste vystoupili po širokém schodišti. Do hradu jste vstoupili obyčejnými dvokřídlými dveřmi, do sálu, který směle možnost označit za rytířský. Ústřední sál, ve kterém se odehrávaly klíčové společenské události.

Budatin samozřejmě nádvoří má. Ne takové, do kterého is vozem zaparkuješ. Jen se trochu neobvykle změnil vstup, přístup, vchod do hradu. Není to na škodu věci. Spíše je to zajímavé, pokud si to uvědomíte.

Všemoudrá Wikipedie říká: Budatínský zámek (jiné názvy: Budatínský hrad, Budatín) je zámek nebo hrad v širším smyslu (nebo původně hrad v užším smyslu, později přestavěný na zámek)[1] . Autor tohoto hesla je zdatný lingvista. Jen nejsem si úplně jistý, jestli mu všichni rozumějí. Asi to mělo být tak, že když hrad byl zbytněn a přeměněn na reprezentační sídlo, stal se zámkem. Jenže! Kdy byl Bratislavský hrad přestavěn na zámek a proč se nejmenuje zámek? Kdy byl Oravský hrad zobytněn a proč se nejmenuje zámek? Kdy byl Nitranský hrad přeměněn na reprezentační sídlo a proč se nejmenuje zámek? Kdy hrad Ľupča přestavěli a proč ještě není zámkem? Kdy byl Vodní hrad Šintava přeměněn na honosné sídlo a přeměněn na bydlení a proč se jmenuje zámeček v Seredi? Údernická snaha některých autorů evolučně posunout pojem zámek z bodu A do bodu B, vyznívá nesympaticky.

Jako starý kocour k rozumu přišel a mladuchy se vzdal

Rod Suňogů se vlastníkem hradu Budatín stal v roce 1460. Vyženil ho Gašpar Suňog, ale k srdci mu nepřirostl. Suňogovci ho začali užívat až po roce 1510. Jedním z hradních pánů byl i František Suňog[2]. Bojovník proti Turkům, stejně tvrdý k nepříteli, jako k rodině a svým poddaným. Nepřáteli nenáviděný, blízkými neoblíbený. Otec krásné dcery Kateřiny, jejíž dospívání zaregistroval ve chvíli, kdy si uvědomil, že pokud ji vydá za vlastníka hradu Vršatec, hraběte Jakušiče, znásobí majetek a zaváže si mocného souseda. Jakušič nebyl jen perspektivní spojenec, ale také Suňogův vrstevník. Dcera se měla stát manželkou muže v otcovém věku. Špatné rozhodnutí, temná perspektiva.

Kateřina, své ano už dala mladému šlechtici Forgáčovi. Konflikt jako když horký olej potká chladnou vodu. Suňog rozčílený o několik desítek stupňů více, než byl jeho běžný průměr, ztloukl dceru do bezvědomí. Bezvládné tělo nechal zazdít do jedné ze stěn Budatína. Mladý Forgáč, tušíc, že ​​došlo ke komplikace ohrožující život jeho nadějné manželky, obíhal chlapy z hradní stráže, aby něco zjistil. Zjistil. Jeden z mladých vojáků, kterému se Kateřina určitě líbila, prozradil, že tuto zazdili do hradební zdi. S Forgáčovou pomocí nejdříve opili všechny službu konajících mužů a poté vysvobodili ze stěny Kateřinu.

Už by mohlo všechno dobře skončit, protože Forgáč s Katkou unikli z hradu. Bohužel potkali Jakušiče s vojskem a ten pochopil, co se stalo. Únos. Postavil se mladému muži do cesty, svedli boj a Jakušič vyhrál. Těžce raněného Forgáč byl odvezen na domovský statek a Kateřinu Jakušič vzal na Vršatec. Suňog se opět vyznamenal. Dceru pravděpodobně plánoval rovnou zabít a na dobrý vztah k Jakušičovi zapomněl. Besněl, urážel, pobil se. Nezvládnutému ataku se postavil nejprve Jakušič a nakonec i Suňogovi chlapi. Podle pověsti vlastního pána na místě zahlušili (přece jen je to jen pověst) a vstoupili do služby Jakušičovi. Toho osvítilo, pochopil, že láska a povinnosti vůči přírodě a budoucím generacím patří do repertoáru od něho mladších a Kateřinu přenechal Forgáčovi.

Hrad v časovém proudu

Výzkumy, které na hradě probíhaly mezi lety 2000 až 2020 potvrdily, že původní středověký hrad, charakteristický zejména dobře zachovalou věží Nebojsa, vznikl na skalní vyvýšenině v záplavovém území řek Váh a Kysuca. Kdy to bylo, není zcela jasné. Autoři Encyklopedie slovenských hradů upozorňovali, že listinný pramen řadící výstavbu hradu do roku 1170, nebude asi pravdivý. S jistotu o hradě lze mluvit v souvislosti se smrtí Matúše Čáka (1321). Peter a Juraj Balašovi písemně požádali krále Karla Roberta, aby jim stavbu svěřil do trvalé péče. Dominantní věž velmi dobře vyhovovala cíli kontrolovat cestu k Jablunkovskému průsmyku a současně sloužit jako celní a mýtné nádraží. Když Zikmund Lucemburský (Liška zrzavá, Husity nenáviděný, v Prešporku oslavovaný díky financování rozvoje Bratislavského hradu) v roce 1436 daroval hrad Jurajovi z Harného, ​​pro areál hradu to znamenalo rozšíření o obytné křídlo, které přimkli k hradnímu paláci. Přestože v první polovině 17. století opevnili předhradí, již v roce 1684 Tököliho povstalecké vojsko hrad dobylo a interiér vykradlo. Vůbec to nebylo naposledy, kdy hrad neodolal. Ladislav Čáky, šlechtic, politik, vzbouřenec proti Císařské milosti, vlastník hradu v roce 1849, svou vzbouřeneckou činností byl důvodem, pro který Budatín dobylo a vypálilo císařské vojsko s pomocí slovenských dobrovolníků. Hrad po roce 1870 prošel několika vlnami obnovy a bourání. Až nabyl dnešní podoby. Tu naprosto dnešní díky činnosti Považského muzea a jeho zřizovatele Žilinského samosprávného kraje. V každém případě jejich činnost lze hodnotit jen kladně. Nechci být přehnaně optimistický, ale třeba nápad mírně zvednout střechu věže Nebojse a z této udělat zvenčí nenápadnou, ale přímo z místa návštěvy výbornou rozhlednu, považuji za víc než jen dobrý. Ten nápad byl výborný.

Dráteníci, dráteníci, to je fenomén

Expozice drátenictví v Žilině je legenda. Zdá se mi, že jinou, trvalou, na Slovensku nemáme. A nejsem si jistý, kolik jich v Evropě najdete (nepamatuji se, že bych někde na ně natrefil, dočasné výstavy ano).

Drotařství jako velmi specifická řemeslná činnost vzniklo pravděpodobně na území Spiše, v okolí Žiliny, Bytče a na Kysucích. Někdy na začátku 18. století, díky rozvoji hutního průmyslu, se více a více dřevorubců zaměstnávalo v pohraničních lesích, při těžbě dřeva na výrobu dřevěného uhlí pro hutě a drátotěžecké manufaktury. Dále to šlo, ruku v ruce. Furmani a pltníci začali jako doplňkové zboží ke dřevu, rozvážet i železářské výrobky a drát směrem na jih. Někdo zkusil tenký a dobře ohebný drát použít ke zcelení hliněných nádob. Vytvořením sítě. Od sítí přešli k sítům, opravám zemědělského nářadí, ochranným sítím na okna, přibyl plech a vznikly pomůcky do domácnosti. Za pár desítek let se velká část mužské populace severního Slovenska věnovala drátenictví a drotářskému vandrování. „Hrnce plátat, drátovat“, to je pokřik známý z historie, který pronikl i do filmové tvorby. Drotařství podstatnou měrou změnilo svůj charakter. Stalo se uměleckým.

O fotografování

Na zatím poslední návštěvu Budatinu se mi bude vázat vzpomínka, která se mnou trochu zatřásla. Směle můžu říct, že fotím už několik desítek let. S elektronickými zrcadlovkami a bezzrcadlovkami určitě dvacet let. Při takové praxi by měla být pro mě samozřejmost mít k dispozici dostatek plně nabitých baterií. Budatin mě přesvědčil, že ne. V expozici drátenictví se ozvalo z mého aparátu veselé píp-píp, objevilo se logo Lumix a zhasl hledáček. Poslední baterie. Žádná čerstvě nabitá. I toto se může stát. Poučte se z mé lenosti a nedopusťte, že vám na výletě selže fototechnika.

Otevírací hodiny

otevírací hodiny Budatínského hradu:

úterý – neděle: 9.00 – 16.00

polední přestávka: 12.00 – 12.45

- prohlídky jsou organizovány a probíhají jen s lektorem, a to každou celou hodinu

OTEVÍRACÍ HODINY PAVILONU DROTARSTVÍ:

úterý - pátek: 9.00 - 16.00, polední přestávka: 11.30 - 12.30

Vstup do Drotárskeho pavilonu jen v doprovodu lektora.

otevírací hodiny kaple:

středa - neděle od 9.00 - 16.30, polední přestávka: 12.00 - 12.30

Vstupné do expozic:

BUDATINSKÝ HRAD

• základní: 8 € / os.

• zlevněno: 4 € / os. (dítě od 7 do 15 let, student, senior nad 60 let, držitel průkazu ZTP a ZTP-S, válečný veterán)

• rodinné: 20 € (2 dospělí a 1 dítě od 7 – 15 let, ostatní děti zdarma)

• děti do 6 let mimo skupinový zájezd, průvodce držitele průkazu ZTP-S, držitelé novinářského průkazu a průkazu Svazu muzeí: zdarma (zde bych upozornil, že zaměstnankyně muzea členství ICOM neberou jako průkaz Svazu muzeí, na ICOM kartu vám nabídnou zlevněné

• regionální sleva - skupinový zájezd mateřské školy (MŠ žilinského regionu): 0,50 € / os.

[1] https://sk.wikipedia.org/wiki/Budat%C3%ADnsky_z%C3%A1mok

[2] Doplním, že tento príbeh je prevzatý z knihy Ľudovíta Janotu, Slovenské hrady 1, vyd. 1935, str.109. Pán Janota uvádza meno hradného pána ako František Sunek

Zveřejněné fotografie jsou dílem autora textu