Podzemní město - solný důl ve Wieliczce

Kopalnia soli – zvukomalebné, obrazotvorné slovní spojení, jehož krásu odhalí zejména národy mluvící slovanskými jazyky. Pojmenování, které se mi líbí víc než „solný důl“. Ve slovíčku kopalnia se jakoby ukrývá, co se s tím nerostem – halitem, chloridem sodným, kamennou solí – bude dít: kopat, vykopávat, těžit. Toto krásné slovo ve Wieliczce v Polsku uvidíte na všech možných tabulkách, směrovkách či namalované na stěnách budov.

Jak se maďarská šlechtičná dostala k solnému dolu v Polsku

Ve Wieliczce uvidíte do soli vytesané různé sochy, výjevy, kaple i chrámovou loď. Největší z kaplí zasvětili maďarské (přesněji uherské) kněžné Kinge (známé spíše jako sv. Kunigunda, 1223 – 1292). Vytesaná ze soli, obklopená rytíři, vypadá, jako by cosi dávala tomu, kdo klečí před ní. Ve skutečnosti však přijímá zahozený prsten. To je konec legendy.

Legenda začíná na území dnešního Maďarska. Kinga se narodila v Ostřihomi jako třetí, možná čtvrtá dcera uherského krále Belu IV. a Marie. Dvanáctiletou (některé zdroje říkají, že už pětiletou) ji zasnoubili s devatenáctiletým polským knížetem Boleslavem Hanblivým. Při té příležitosti poprosila otce, aby jí místo tradičního vena – korunovačních klenotů, drahých šatů a jiného luxusního zboží – daroval solný důl. Přání zpečetila tím, že svůj snubní prsten hodila do jednoho z uherských dolů.

Po svatebním hýření vyzvala příjemně unavené obyvatele Wieliczky, aby vykopali studnu. Vykopali ji, vody se nedočkali, ale hluboko pod zemí našli Kingin prsten a bílé zlato - sůl.

Jako ženatý muž přišel k přídomku Stydlivý

O něco pravdivější zní příběh o tom, jak Boleslav Stydlivý získal svůj přídomek. Po sňatku se Kunigunda stala krakovskou a sandomírskou vévodkyní. Manžela možná překvapila prosbou o dočasnou pohlavní zdrženlivost. Z dočasné se stala trvalá, přestože Boleslav se údajně představě celibátu zdráhal podřídit. Nakonec však oba složili slib do rukou krakovského biskupa. Martyrologium uvádí Kunigundu jako pannu. Boleslav kvůli splnění přání své mladé manželky získal příjmení Stydlivý.

O dole, spíše o městě hluboko pod zemí

Turistický okruh dolem měří asi 2 kilometry. Stačí sestoupit po 394 schodech a procházka špičkově udržovanými podzemními prostory začíná. Jenže Kopalnia Soli Wieliczka má přibližně 2 100 komor rozložených do devíti úrovní. Nejhlubší část dolu sahá do hloubky 327 metrů. Celková délka chodeb dosahuje 245 km a každý den v dole pracuje asi 400 horníků, kteří zajišťují její turistický provoz.

V hloubce od 70 do 114 metrů se nachází několik jeskyní, jejichž výzdobu tvoří krystaly soli. V podzemí má vykrystalizovaná sůl podobu až několika desítek centimetrů velkých, téměř průhledných kostek. Dolní a Horní křišťálová jeskyně nejsou veřejnosti přístupné.

Na začátku bylo moře – samozřejmě slané, velmi slané

To moře, spíše oceán, dostalo pojmenování Tethys. Poprvé jej použil rakouský geolog Eduard Suess v roce 1893. Tethys byla v řecké mytologii dcerou Urana a Gaie, sestrou a manželkou Okeana (na pokrevní linii se mezi bohy moc nehledělo a Uranos to trochu přehnal, protože zplodil asociální Titány).

Oceán Tethys vznikl možná před 300 miliony let a přibližně před 65 miliony let se rozpadl na zbytkové pánve. Od té doby mluvíme o Paratethys. Jsme v období alpského vrásnění, které dosáhlo vrcholu ve třetihorách. Miocénní moře zalilo nížiny Karpatského oblouku od Slezska až po Železnou bránu v Rumunsku.

Postupné ochlazování způsobilo pokles hladiny asi o 60 metrů a mořské vody se shrnuly do rozlehlé, ale uzavřené nádrže s vysokou salinitou. Zabrali prostor mezi Karpaty a vrchovinou středního Polska. Výzkumy polských geologů říkají, že před 13,6 miliony let se začaly tvořit solné usazeniny – proces trvající nejméně 200 000 let. Po jeho dovršení zabírala ložiska v Karpatské prohlubni délku asi 300 km a šířku 100 km. Ložiska ve Wieliczce se táhnou přibližně 10 km a jejich šířka kolísá od stovek metrů po 1,5 km.

Krátká historie dlouhého kopání

Na začátku to bylo podobné jako u nás v Prešově - na povrch vyvěrala solanka, voda obohacená o rozpuštěnou sůl. Volně přístupná na povrchu země, přibližně před 5 000 lety. Ve vesničce Barycz archeologové odkryli neolitické osídlení s nádobami na odpařování vody a získávání soli.

Zatímco na Slovensku v Solivaru vydržela těžba solanky až do 20. století, ve Wieliczce od ní upustili již ve 13. století (poslední varny odstavily v roce 1724).

Od 13. do 15. století fáralo do dolu mimo zemědělskou sezónu asi 350 horníků, kteří vytěžili 7 až 8 tisíc tun soli. Mikuláš Koperník, údajně první zaznamenaný „turista“, důl navštívil v roce 1493 – v období, kdy se těžba začala měnit. Od 16. století již probíhala celoročně.

V roce 1772 si evropské mocnosti rozdělily Polsko a Wieliczka se stala součástí Habsburské monarchie. Noví majitelé investovali, zavedli nové technologie a začal se používat střelný prach. Šachta císařovny Alžběty byla od roku 1868 dostupná koňskou železnicí, což zvýšilo obchod i turistickou atraktivitu.

Po roce 1918 přešel důl do vlastnictví polského státu. V meziválečném období dosahovala roční produkce 203 tisíc tun a patřila ke světové špičce. Turistická návštěvnost rostla - do roku 1939 ji ročně navštívilo 120 000 lidí.

Po válce produkce opět rostla a vrcholu dosáhla v 70. letech 20. století. Již v roce 1978 byla zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 1996 polská vláda rozhodla o ukončení průmyslové těžby.

Něco málo o tom, co uvidíte na povrchu

Od mé první návštěvy v roce 2006 přibyl při vstupu park – vlastně menší hornický skanzen s exponáty strojů, které sloužily pod zemí i na povrchu. Například důlní kombajn AM 50, elektrická lokomotiva LD 31, 1,4 MW turbogenerátor MOS. Mezi nimi také krásná parní lokomotiva TKp Śląsk. Typ malé parní lokomotivy sloužící v továrních areálech. Vyráběna byla v letech 1950 až 1963 v Pierwszej Fabryke Lokomotyw w Polsce, tedy v továrně Fablok. Poláci ji úspěšně exportovali i do Číny.

Z návštěvy dolu

Těch postřehů by bylo mnoho. Vidět podzemí vyložené dřevem tak, že připomíná gotický chrám s vysokými štíhlými sloupy a stropem ztrácejícím se ve tmě, je úžasné. Podzemní jezero se solankou, osvětlené barevnými reflektory, je úžasné. Kaple sv. Kingy – velká jako kostel a osvětlená lustry z krystalů soli – je úžasná.

Mám však ještě jeden osobní zážitek. V naší skupině byla mladá Japonka. Zpožďovala se stejně jako já – oba jsme fotografovali. Jelikož chodby jsou hustě předěleny dveřmi, bylo mi hloupé jí je nepodržet. Ona vždy poděkovala těm jemným asijským úklonům. Tak se mi to líbilo, že jsem se stále zdržoval, jen abych jí ty dveře mohl podržet znovu.

Jednoduše - Wieliczka umí připravit různá překvapení.

Třeba se však připravit na velké množství návštěvníků - ročně jich je kolem 2 milionů. V praxi to znamená, že zde nebývá prázdno. Proto se vyplatí koupit vstupenky předem online na konkrétní čas.

Stejně platí, že Wieliczka je u Krakova, ale není jeho součástí. Přesun, který Pan Google maps odhaduje na 30 minut, může ve skutečnosti trvat i hodinu.

Návštěva je vhodná pro všechny věkové skupiny, je však třeba počítat s tím, že prohlídka trvá poměrně dlouho.

Aktuální informace

https://www.kopalnia.pl/

Otevírací hodiny:

Otevřeno denně (během svátků je nutné si ověřit na web stránce) od 09.00 hodin. do 17:00. (bývá uvedeno i od 08.00 hod. do 18.00 hod.)

Vstupní

Běžné vstupné 103 PLN cca 26 eur (cena se může lišit pokud jde o výklad v jiném než polském jazyce)

Děti do 4 let zdarma

Zlevněné vstupné pro rodiny a větší skupiny

Zveřejněné fotografie jsou dílem autora textu