Město smrti, Auschwitz Birkenau

Zlatavá barva slunce, vzduch čistý jako vyleštěný křišťál. Zeleň čerstvě vyrostlé jarní trávy, zralá červeň starých cihel. Na konci cesty šedý pás vysypaný jemnou drtí kameniny, poněkud zrezivělý ostnatý drát. Betonové sloupy s porcelánovými držáky, znak, že drát byl vodičem proudu s vysokým napětím. Tabulka s nápisem Halt, Stój.

Auschwitz I

Možná je to milosrdenství, že smrt zde nebije do očí. Možná je to záludnost, že smrt tady už nebije do očí.

Kasárny polské armády postavené v meziválečném období. Nejstarší část tábora známá pod názvem Stammlager, bezpečně identifikovaná nápisem Arbeit macht frei, místo prvních masových poprav provedených zastřelením, dne 22. listopadu 1940.

Místo, kde byl poprvé odzkoušen Cyklón B, plyn na bázi kyanidu určený k rychlému usmrcení. plynových komorách. Pomalé usmrcování bylo prováděno v podzemí baráků určených k ubytování vězňů. V malých zděných kobkách byli odsouzeni ponecháni k vyhladovění. Veřejné popravy oběšením se prováděly na „hlavní“ ulici. Kolejnice upevněné na dřevěných podpěrách jsou stále na svém místě. Obvykle zde mohlo viset více těl současně. Vše začalo krátce po vypuknutí 2. světové války.

Na konci roku 1939 se na Úřadu vyššího velitele SS a policie ve Vratislavi konalo pracovní setkání. V souvislosti s hromadným zatýkáním Poláků a naplněním kapacit žalářů v Horním Slezsku a v okolí polské Dąbrowy zúčastnění rozhodli o zřízení velkokapacitních koncentračních táborů.

Heinrich Himmler, velitel SS, po obhlídce mnoha objektů dne 27. dubna 1940 rozhodl, že v katastru městečka Osvětim vznikne tábor. Důvod byl pragmatický. Poloha téměř uprostřed Třetí říše a Německem ovládaných území, dobrá dopravní dostupnost, stávající kasárny.

14. června 1940 přijíždí do tábora Auschwitz první transport – 728 politických vězňů z Polska. Malou část z nich tvoří Židé. Do roku 1945 v táboře zaregistrují asi 400 tisíc vězňů, z toho 270 tisíc mužů. Tato čísla se nepovažují za konečná ani přesná. Pobyt některých eskortovaných se zúžil na necelou hodinu. Opuštění vlaku, vstupní prohlídka, odjezd do převlékárny, vstup do plynové komory, kremace. Oběti, které se neevidovaly.

Od 19. června 1940 se provádí cílené vysídlení obyvatel Osvětimi z okolí tábora. Žádné obyvatelstvo, žádní svědci. Osm vesnic je zcela zničeno, zbořeno je více než sto budov. Takzvané odizolované území dosáhne rozlohy více než 40 km².

Velitelem tábora v úvodním období 1940 až 1943 je Rudolf Höss. Po válce odsouzen k smrti. Poprava oběšením byla provedena v roce 1947 na půdě koncentračního tábora Auschwitz.

Jsou zde obrovská množství návštěvníků. Lidé jsou tiší a disciplinovaní. Nikdo do nikoho nestrká, spíše ustoupí a ohleduplně vás nechá přejít. Žádné hlasité hovory ani nedočkavé hundraní.

Auschwitz II – Birkenau

Město smrti. To není „místo“. Místo má rozměry, je ohraničeno do menších rozměrů. Menší rozměry zde mají jen okna na barácích a šířka chodníků. Všechno ostatní je rozlehlé. Neuvěřitelně rozlehlé. Tak rozlehlé, že přejít z jednoho konce na druhý zabere desítky minut. To není místo. To je město. Obrovská osada. Osada odsouzených k smrti. Vyhlazovací tábor.

20. ledna 1942. Konference ve Wannsee přijímá koncept „konečného řešení židovské otázky“.

12. 5. 1942 – první písemně zachycené hromadné zplynování. 23. 6. 1942 až 2. 11. 1944 – usmrcení v plynových komorách prováděné „sériovou“ technologií. Oběti vstupovaly do podpovrchových plynových komor po schodech. V šatně odložili oblečení a nahé přešli do plynové komory. Nejprve jen holou betonovou místnost s pevnými kovovými dveřmi s povrchem spojovaly větrací komíny. Přes ně vojáci sypali dovnitř granulovaný Cyklon B, ze kterého se uvolňoval kyanidový plyn usmrcující oběti během asi 15 minut. Po skončení procesu do komor vstupovali vězni tzv. Sonderkommanda. Mrtvým vytrhly zlaté zuby a ostříhaly vlasy. Těla odvlekla do krematorií a spálila. Popel se sypal do jam poblíž krematoria. Nabídka pro zemědělce na hnojení polí popelem hovořila o hmotnosti 100 tun popela. Po úniku zpráv o způsobu usmrcování do vstupních místností umístily informační tabule oznamující, že jde o dezinfekční místnosti a sprchy. Do komor nainstalovaly vodovodní rozvody a sprchové růžice. Ničím neobvyklým nebylo ani rozdávání mýdla před vstupem do komory. Vše k odstranění stresu před usmrcením, které přišlo stejně.

Birkenau je místem hromadného vraždění. Místem, kde se nachází judenrampe, na které od jara 1942 do května 1944 zastavovali vlaky s vozy, z nichž vystupovali Židé, Poláci, Romové. Místo, kde jsou stále zděné i dřevěné baráky, tábor, který obklopuje oplocení o délce asi 13 km.

20. až 26. ledna 1945 Němci vyhodili do povětří plynové komory.

Auschwitz III – Buna

30. října 1942 při továrně na výrobu syntetického kaučuku společnosti IG Farbenindustrie vzniká tábor Buna. Později přejmenován na Monowitz. V létě roku 1944 zde internovali asi 11 tisíc vězňů. Všichni trvale zapojeni do výroby syntetické pryže a benzínu Buna-Werke. Koncem roku 1944 pozvedli význam tábora, podřídili mu dalších asi 50 podtáborů, které vznikly jako „ubytovny“ pro vězně zapojené do výroby v hutích a v průmyslových podnicích Horního Slezska.

Osvobození

27. ledna 1945 oddíly Sovětské armády osvobodily 7,5 tisíce vězňů tábora Auschwitz. Celkový počet obětí „města smrti“ se odhaduje na 4 miliony.

Muzeum či památné místo

Koncentrační tábor byl v roce 1979 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako svědectví systematického vyvražďování v takzvané Třetí říši.

Zápisu předcházelo přijetí zákona o zachování na všechny časy terénu a objektů bývalého tábora Osvětim - Brezinka a vznik Státního muzea, který 2. července 1947 schválil polský Sejm.

14. června 1947 poprvé zorganizovali výstavu dokumentující historii tábora. Na otevíracím ceremoniálu se zúčastnilo více než 50 tisíc návštěvníků. Bývalí vězni, pozůstalí po zavražděných, polští poutníci, delegace vlády Polské republiky, členové Hlavní komise zkoumání německých zločinů, členové Centrální židovské historické komise a delegace britského, československého a francouzského velvyslanectví.

O návštěvě

Návštěva je vhodná pro každého. Přesto si dovolím poznamenat, že dětem mladším 10 až 12 let bych ji nedoporučoval. Ne proto, že by viděli něco strašného. Prohlídka obou areálů trvá asi 3,5 až 4 hodiny. Chce to trpělivost a soustředěnou pozornost. Stejně tak si nemyslím, že je vhodná pro osoby se ztíženým pohybem. Prostory jsou autenticky zachovány. Úzká, strmá schodiště, sklepy, krematorium.

Pohyb po areálech je možný pouze v doprovodu domácího průvodce a vstup do muzea je zajištěn podobně jako check-in na letišti. Prohlídka zavazadel, osobní prohlídka, vstup přes kov detekující brány.

Přesun mezi tábory Auschwitz a Birkenau zajišťují autobusy muzea. Odcházejí v pravidelných intervalech a rovněž pravidelně se vracejí na centrální parkoviště u Auschwitzu. Obvykle to funguje tak, že průvodce vás upozorní na odjezd autobusu a vyzvedne si svoji skupinu v Birkenau, kde vás provede areálem.

Pokud se rozhodnete spojit návštěvu Auschwitz s pobytem v Krakově a budete se mezi oběma místy přesouvat autem, počítejte s tím, že vzdálenost asi 70 km překonáte za 1,5 až 2 hodiny. Na začátku roku 2026, kdy jsme zde byli my, nebyla zcela dostavěna dálnice a dopravní zácpy při vstupu a výstupu z Krakova znamenaly zdržení 30 až 45 minut.

Aktuální informace

https://www.auschwitz.org/en/

Otevírací hodiny:

Sedm dní v týdnu

7:30 – 14:00 prosinec

7:30 – 15:00 leden, listopad

7:30 – 16:00 únor

7:30 – 17:00 březen, říjen

7:30 – 18:00 duben, květen, září

7:30 – 19:00 červen, srpen

Zavřeno 1. ledna, 25. prosince, první den velikonočních svátků (Velikonoční sobota).

Vstupné cca 35 eur (rok 2026)

Zveřejněné fotografie jsou dílem autora textu