Kapucínská hrobka a hroby největších z Habsburků

Vodičkův průvodce po Vídni, protože nejen Stephansdomem, Hofburgem, Schonbrunnem a Belvederem je Vídeň zajímavá

Funerální turistika. Musím se přiznat, že není to tak dávno, co jsem se poprvé setkal s tímto slovním spojením. Napsat, že mě překvapilo, není úplně přesné. Zaskočilo a potěšilo. To bude přesněji.

Stalo se to tak, narazil jsem na publikaci Ladislava Hoskovece a Evy Obůrkové Funerální turistika a byl jsem chytřejší. Dokonce internet prozradil, že Funerální turistika je rostoucí trend cestování zaměřený na objevování hřbitovů, hrobek, kostnic a památníků, které odrážejí historii, umění a kulturní dědictví. Tato forma cestovního ruchu nabízí pohled na příběhy zesnulých, umělecké zpracování náhrobků a atmosféru spojenou se smrtí a vírou. S historií, uměním, příběhy zesnulých, uměleckým zpracováním náhrobků se plně ztotožňuji. Ostatní už nechávám volně běžet jako kreativní vklad AI vysvětlit slovní spojení.

Moje nadšení pro osobnosti, které se podepsaly pod rozhodnutí, jejichž dosah si ještě dnes užíváme jako rozinky ve vánočce (občas i neužíváme) mě dovedlo do Kapuzinergruft na Tegetthoffstraße 2 ve Vídni.

Kapuzinergruft neboli Kapucínská hrobka

Architektura hrobky je poněkud imaginace. Trochu matoucí. Bezpečně se během návštěvy pohybujete „v podzemí“. Tedy pod hladinou uliční plochy. Okna hrobky jsou tak velká, tak podobná kostelním oknům, že vyvolávají pocit, obyčejného kostela. Na úrovni běžné zástavby. Nad sarkofágem Marie Terezie se nachází kopule s okny. Vysoce. Ne tak vysoko, aby to budilo pozornost. Jenže ona je opravdu vysoko, ačkoli při pohledu zvenčí se bude zdát relativně nízko. Opět platí, sarkofág je pod úrovní, pod zemí, v podzemní hrobce, střecha hrobky je nad zemí, pro uličního pozorovatele ve výšce, která není ničím zajímavá. Zvednout pohled a podívat se do kopule, určitě stojí za to.

Nová pohřební komora, právě ta, ve které jsou uloženy pozůstatky „mexického“ císaře, dobrodruha, Maximiliána je ukázkou rozumného přístupu: moderními technologiemi od baroka k secesi. Komora je spojnicí mezi „barokní“ hrobkou císařovny Marie Terezie (správněji Toskánskou kryptou, těch prostor je tam trochu víc, o tom později) a secesní pohřební komorou posledních velkých Habsburků Františka Josefa, Alžběty „Sissi“ a jejich syna Rudolfa. Strop litý z betonu do ostře prolamovaných vln s kolmými stěnami drobných kamenných oblázků, které ve vlnách přerušuje „jiná geologická vrstva“ násobně větších kamenů. Krásná práce. Čistý brutalismus. Klobouk dolů.

Poslední Velký, Otto von Habsburk

Nebyl to poslední pohřeb v Kapucínské hrobce. Byl trochu jako odjištěný granát. Krátce po skončení Velké války (1. sv. války) se Rakušané netajili téměř nenávistí k posledním Habsburkům. Léty se mnohé změnilo. Nezdá se, že by toužili po návratu monarchie. Ale památku na své Rakouské císařství si opatrují jako klenot nejvyšší ceny. Jaký byl pohřeb posledního z Velkých, Otta von Habsburka, rodným jménem Jeho císařské a královské Výsosti František Josefa Ota Roberta Antona Karla Maxe Jindřicha Sixtuse Xavera Felixe Renátusa Ludvíka Kajetána Piuse Ignáce, císařského

V sobotu (16.7.2011, pozn. aut.) bylo jeho tělo pohřbeno s jeho předky v císařské kryptě v rakouském hlavním městě Vídeň.

To byla laskavost, která nebyla prokázána jeho vlastnímu otci, Karlovi, poslednímu císaři, který abdikoval v roce 1919. Když o čtyři roky později zemřel, bylo vyloučeno, aby nově vzniklá Rakouská republika povolila návrat jeho těla do Vídně. Karel byl pohřben v exilu na Madeiře - kde jeho hrobka zůstává dodnes.

Samotný Otto se mohl vrátit do Rakouska až v 60. letech 20. století po zdlouhavém a trpkém právním sporu.

Pompéznost a obřad na jeho pohřbu tento týden však naznačují, že mnohým Rakušanům se podařilo překonat své výhrady vůči svému bývalému korunnímu princi.

Přestože jen málo lidí chce vidět návrat monarchie, přesto existuje nostalgie za časy zašlé rakouské velikosti, jakož i obdiv k úsilí Otta von Habsburka o znovusjednocení Evropy během a po studené válce.

V sobotu se zdálo, že Rakousko-uherská říše se vrátila k životu, když za jeho rakví pochodovali ve slavnostním průvodu přes Vídeň muži s knírkem v bohatě brokátových uniformách z habsburské éry.

Na zádušní mši v Katedrále svatého Štěpána zazněla Die Österreichischen Kaiserhymnen, stará císařská hymna od Josepha Haydna.

Současný rakouský prezident Heinz Fischer záměrně nezpíval.[1]

Mimochodem, poslední pohřeb do Kapucínské hrobky patřil belgické princezně Yolande de Ligne, manželce bratra Otta von Habsburka, arcivévody Karla Ludvíka Habsburského-Lotrinského.

Mnoho těl, mnoho místností

Kapucínská hrobka je komplex deseti místností. Krypta zakladatele (také Andělská, nebo Matějova krypta, jediná nepřístupná), Leopoldova krypta, Karolova krypta, Krypta Marie Terezie, Františkova krypta, Ferdinandova krypta, Toskánská krypta, Nová krypta (byla postavena v letech 1960 až 1962), Krypta Františka Josefa, Kaplnka krypty.

Zakladatelkou pohřebního komplexu byla Anna Habsburská. Sama se nedožila ani položení základního kamene (dne 8.9.1622), protože zemřela o tři roky dříve. Do Císařské hrobky přenesly její tělesné pozůstatky, spolu s nebohým manželem, v roce 1633. Ani tehdy se hrobka nestala místem posledního odpočinku císařského rodu. Ferdinand III. (1608-1657), byl ten, který svým testamentem určil Kapucínskou hrobku, jako hrobku panovníků a jejich příbuzných.

Truhly s tělesnými pozůstatky byly kovové a od roku 1790 vyrobeny z mědi.

Dnes je zde pohřbeno 146 příslušníků vládnoucího rodu Podunajské monarchie, z toho 12 císařů a 19 císařoven a královen.

Podle obyčeje, těla byla zbavili vnitřností a nabalzamovali je. Vnitřnosti uložili ve Svatoštěfánském dómu a srdce v kapli augustiánského kláštera. Jenže to není až tak úplně pravda, protože srdce Otta ven Habsburka přenesli do Pannohalmy.

„...abys věděl, cestovatel, že ani v pohřbu majestátnost nikdy nezanikne.“

Nápis na rakvi císaře Karla VI.

Ústřední místností komplexu je hrobka Marie Terezie. Kruhový prostor s kupolí navrhl postavit architekt Jean Nicolas Jadot, baron de Ville Issey v zahradě kapucínského kláštera. Barokní malba proroka Ezechiela na stropě místnosti je dílem Josefa Ignáce Mildorfera. To, co opravdu zaujme je dvojitý cínový sarkofág. Dílo rakouského rokokového sochaře Balthasara Ferdinanda Molla z roku 1753. Ukrývá těla Marie Terezie a Františka I. Lotrinského. Sarkofágu dominují pololežící postavy, císařský manželský pár, v životní velikosti. V jejich společnosti anděl zvěstující vítězství víry a ve čtyřech rozích plačky s insignie zemí Rakouského císařství ( Rakousko, Čechy, Uhersko a Jeruzalém).

V kryptě našlo poslední místo odpočinku šestnáct lidí: patnáct Habsburků – císařský pár a jejich děti, které zemřely před císařovnou – i hraběnka Fuchs-Mollarthová, guvernantka Marie Terezie (jediná nehabsburského rodu).

František, Sissi a Rudolf

Otec, matka a syn. Zvláštní, tragédiemi, nemocemi, selháním, záhadami, oběťmi, i nezlomnou jistotou, službou a svým způsobem i se zlatými časy, spojená trojice. František Josef I., Alžběta a Rudolf Habsburský.

V roce 1908 dal císař František začlenit do krypty další sklepní místnosti kláštera a objednal návrh kaple a vhodného mauzolea pro sebe, svou manželku a následníka trůnu, korunního prince Rudolfa. Chorvatský architekt Caja Perišić vytvořil dvě propojené komory, obložené leštěnými bílými mramorovými deskami. Přestože jsou místnosti v secesním slohu, jsou spíše strohé, až sterilní. Současně je to ovšem místo, na kterém se nacházejí vždy živé květiny. Obvykle určeno pro Sissy. Občas doplněno o písemné odkazy, případně malé dárky.

Na návštěvu

Funerální turistika. Návštěva hrobek a hřbitovů. Z mého pohledu to patří k životu, stejně jako dobré a špatné počasí, světlo a tma, vánek a vichr. Kapucínská hrobka navíc nabízí silný estetický zážitek. Máte-li k Habsburkům vztah vyplývající z vědomostí o historii jejich rodu, najdete zde mnoho hlavních postav.

Jen na okraj, současná rodinná hrobka rodu se nachází ve švýcarském klášteře Muri.

Zveřejněné fotografie jsou dílem autora textu

Aktuální informace:

https://www.kaisergruft.com/en

Otevřeno denní od 10.00 hodin. do 18:00. (upravené otevírací hodiny během Svátku všech svatých, Památky zesnulých, Vánoc, Silvestra a na Nový rok)

Vstupní

Dospělí 15 eur

Mládež do 18 let 13 eur

Zlevněné senioři nad 65 let a studenti do 28 let 13 eur

[1] Bethany Bell, Habsburg funeral sparks nostalgia and admiration, https://www.bbc.com/news/world-europe-14181800