Respektují bývalí představitelé OF ideály listopadu 1989?

Ten, kdo sleduje současné politické dění, s hrůzou zjišťuje, že opojení mocí, působivě popsané spisovatelem Ladislavem Mňačkem, postihuje i některé naše polistopadové politiky a to i ty, kteří byli představiteli Občanského fóra. Zapomínají na ideály, které prosazovali v listopadu 1989 a z jejich chování mizí úcta k druhému člověku i pokora. Velmi názornou ukázkou byla volba prezidenta, zvláště pak její první kolo.

Ideály Občanského fóra sjednotily v roce 1989 celý národ. Základní myšlenkou bylo vytvoření demokratické společnosti, která by zaručila občanům svobodu. Při cestě k tomuto cíli prosazovalo OF dialog, respektující Voltairovu myšlenku: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu bojovat za vaše právo říkat to.“ Další důležitou zásadou byla zásada formulovaná v podobě hesla „nejsme jako oni“, která měla v praxi znamenat odmítnutí špinavých praktik komunistů, včetně likvidace lidí cestou falešných udání a pomluv.
Při volbě prezidenta již v úvodní diskuzi odsuzovali bývalí členové OF Mejstřík a Bursík prezidenta Václava Klause za to, že má jiný názor než oni. Základem dialogu je umění přesvědčit druhou stranu pádnými argumenty (důkazy), že jeho názor není správný. Pokud to odpůrce nedokáže, měl by se zlobit sám na sebe a hledat pádnější důkazy. Ještě horší je, že oba pánové používali taktiku brutální generalizace, kterou Karel Čapek pokládá za typickou pro komunisty. Do této kategorie patřily výkřiky, že Václav Klaus je nepřítelem Evropské unie, občanské společnosti apod.
Čapek také upozorňuje na další rys komunismu: „Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu. Lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus.“ Nenávist a nedůvěra byla zvláště patrná u poslanců ČSSD, zelených a pana Mejstříka, ale faktem je, že obojí se šířily parlamentem jako epidemie moru. Trapné bylo žalování novinářům, nenávistné výkřiky o igelitových taškách, špehování vlastních poslanců. Vyvrcholením je snaha vyloučit poslance Snítilého za to, že měl vlastní názor a hlasoval v souladu s ústavou podle svého svědomí. Zřejmě brzy nastane čas stranických prověrek. Kde zůstaly ideály pravdy a lásky?
Velkým zklamáním pro mne bylo, že pánové Pithart a Jičínský nevystoupili proti veřejné volbě. Oba, stejně jako všichni poslanci, kteří byli u první volby prezidenta Havla, znají důvod, proč byla veřejná volba ponechána v ústavě. Jako právníci navíc ví, že tento způsob volby osob, není v demokratické společnosti obvyklý. Měli by vědět i to, že z hlediska sociální psychologie je veřejná volba jen nástrojem manipulace. Argument, že z hlediska ústavy jsou oba způsoby rovnocenné, mne nepřesvědčí. I ústava by měla respektovat vědecké poznatky z jiných oborů, navíc jde také o vyšší morální princip. Veřejná volba se snadno může stát nástrojem pro zavedení i upevnění totalitního režimu.
Překvapivý byl i postoj pátera Halíka, který v novinách odsoudil biskupy, že doporučili věřícím volbu Václava Klause. Měl jim za zlé, že se míchají do světských věcí. Vzápětí se ukázalo, že sám vyvíjí nátlak na poslance, aby volili kandidáta Švejnara. Platí snad pro něj jiná pravidla?
Kde zůstaly ideály Občanského fóra? Očekával bych, že právě ti, kteří stáli u zrodu Občanského fóra, budou jeho zásady hájit do roztrhání těla a aktivně protestovat proti jejich porušování. Je osobní averze důvodem k porušení těchto zásad? Nebo je důvodem opojení mocí a strach z její ztráty?