Nádherný příběh.

Smutné, ale život není jen veselý. Kdyby byl, takových hezkých chvilek bychom si nevážili a nebyli bychom takoví "rváči", co jezdí s větrem o závod. Každý parádně prožitý den stojí za to!

Na lidi, kteří prohráli boj se svým egem, je holt vždycky trochu smutnej pohled.

(v reakci na některé příspěvky)

Já bych jen chtěla říct, že bych se ani nevyjadřovala, neřešila, jak to bylo, co bylo, jestli chtěl autor nějak hlavně dojmout, nebo ne... prostě příběh. Smutno z něj. Já jsem zase jen zachytila v diskuzi nekonečné mrskání pojmu pravda atakdále... A tak se tu ptám, proč Popravdě nemůže pan Burian psát. Popravdě. Třeba mu pomůžeme, administraci přemluvíme, a on se jako bloger vrátí a napíše příběh lepší. Mnohem lepší. A divím se, že tahle pravda, proč již není blogerem, že ji tak nějak někteří více znát nechceme a vůbec diskutujeme. Mám totiž pocit, že v tom hraje roli nějaká ta pravda.

Administrace mi napsala, že můj poslední blog Země opaků byl nedostatečně ozdrojován a tímto mne okamžitě a definitivně vyřazují z hlavního panelu blogerů. Psal jsem to už vícekrát. Článek si lze v pohodě vygooglit a posoudit, protože za odkaz na něj jsem pravidelně banován.

Děkuji za váš zájem.

Krásný smutný příběh.

Doják!!!!!!! Pohlazení...

Moc hezké a dojemné.

tak brečím místo tebe ..snad mi pan Olda nepřejede SUVčkem i moje kamarády, který mi covid vzal....

Víš to byl vlastně první zemřelý kolem mě, snad poslední.