Velikonoční fotr to je výzva!

 Letos jsem očekával nápor šlaháčů pro své dvě dcery.  Protože jsou krásné po tátovi, frajeři už je dávno zaregistrovali a krouží kolem nich jak mlsní kocouři. Náš dům však hlídám já.Drsný fotr co, chce pro svá zlatíčka jen to nej!

Letos jsem očekával nápor šlaháčů pro své dvě dcery. Hlavně ta starší se nám postupně mění v ženu a na můj vkus se směrem k dospělosti řítí až příliš rychle. Několikrát jsem si všiml, jak venku na lavičce diriguje zástup jakýchsi loudilů a omámených žertéřů. Mlaďoši se kolem ní rojí, jak muchy kolem mucholapky. Většinou to vyřeším tím, že se mohutně vyprsím, zatáhnu břuch, zatnu pěsti a svým nejstrašnějším hlasem z předzahrádky našeho domu zařvu:

" Holky dom a okamžitě"

Samozřejmě, že uslyším od svých dcer neskutečnou snůšku řečiček a tutových argumentů, než se, asi tak za půl hodiny, dostaví, ale Ti mladí smradi, co tam kolem lavičky kolem nich brousí, se většinou, když zařvu, rozlítnou jak vrabci do všech stran a zmizí.

 Holt, když člověk vypadá jak stodvaceti kilový gorilí samec, má to i své výhody.

Velikonoce jsou však svátek, kdy ty mladé samce musíte na Slovácku pustit dom. Je třeba si je trochu prohlídnout zblízka, proklepnout je, vyřadit slabé a slaboduché jedince, zeptat se jaké má taťka auto, v které vilce bydlí, případně kterou firmu rodiče vlastní a vyselektovat si dva, tři potencionální zeťáky, které pak vezmete na milost.

Připravoval jsem se důsledně. Trénoval jsem chlapské rozhovory a přátelské drcení pravic potenciálních  nápadníků, snažil jsem se, abych vyštrachal dobrácký výraz a úsměv. Ten jsem dva dny trénoval u zrcadla, až mi praskly koutky. Chystal jsem se, jak elegantně zatočit s problematickými týpky a jak zpacifikovat případné agresivní opilce a romantické, nemajetné naivky. Zakoupil jsem "Ajrkoňak"

Fotr dvou dcer musí byt prostě na Velikonoce dokonale připraven!

Pak přišlo to prudké zklamání. Dostavilo asi deset malých Mrňousů, pečlivě vymazlených a vyoblíkaných od maminek s kulichama na hlavě, kterým šlo výhradně o to získat nějaké to cukrle.

 Ten největší z nich byl asi o dvě hlavy menší než moje mladší dcera a nikdo z nich nenašel odvahu opustit zádveří a pokecat se "Starým tygrem" v obýváku. Na můj trapasácký pokus o vtip, kdy jsem se těch usmrkanců zeptal:

"Chlapi kdo půjde dál a dá si štamprlu" zareagovali tak, že popadli svoje pytlíky s čokoládkama a rychle zdrhli.

Ach jo, asi budu muset trochu ubrat a taky míň řvát na předzahrádce. Aby mně nakonec ty holky nezůstaly viset na krku!