V Hodoníně za černouška mňa bráli.

Hergot, já věděl, že se nemám tak moc opalovat. Po dvou dnech u vody jsem černej jako čmoud. A taky bych se neměl promenovat po svým rodným městě. 

Hergot já věděl, že se nemám tak moc opalovat. Po dvou dnech u vody jsem černej jako čmoud. A taky bych se neměl promenovat po svém rodným městě. 
Nebezpečné místo ten náš Hodonín. Jdu si takhle koupit na hlavní třídě čokoládovou zmzlinu a v tom mě zastaví nějaký namakaný, svalnatý a potetovaný maník.

Drapne mě za ruku a začne mi šermovat před ksichtem pěstí a hned na mě taky anglicky spustí:
"Co tady děláš negře? Jsi nějak daleko od svejch. Jménem Řádu národa se okamžitě legitimuj."
Já umím anglicky fakt mizerně a tak se rychle jen lámanou angličtinou snažím poslat ho do háje. 
On se ale nedá a volá na policii, aby mě okamžitě přijeli prolustrovat. 
"Pobíhá nám tady chlapi nějakej negr!!!!! Co má vůbec takovýhle černý šmejd muslimský dělat v bílém Hodoníně?" 
Řve do telefonu. 
Lidi se začínají srocovat a smrdí to rasovým lynčem.
"Do prdele, to jsem si nikdy nemyslel, že když jsem se v Hodoníně před čtyřiceti sedmi lety narodil, že tady taky jednoho dne zakalím a budu naproti Hodoňance asi viset na akátu." Dojde mi najednou. A já to tady mám tak rád, to malé město na jihu.

"Já nejsem černej !" Zařvu česky a snažím se těm vlasteneckým pakům vytrhnout.

"Tak se legitimuj zmetku muslimský!" Cloumá se mnou ta potetovaná mlátička, hrdý zastupitel města Hodonína.
No tak nedá se nic dělat, musím těm magorům prokázat, že nejsem černej. Atmosféra houstne a není čas na hrdinství. Jsem ještě docela mladý kluk.
Tak se mu konečně vyškubnu, poodejdu, předkloním se, stáhnu si kraťasy a vystrčím na ně svůj bílý, naštěstí absolutně neopálený zadek.

Tak a jsem pozitivně bíle legitimizován. 

Ještě, že se opaluju v plavkách a nejsem nudista!

"Uf.".................................. To byl ale blbej sen! ................A byl to vůbec hergot sen?"

PS: Moji milí rodáci Hodonínští, proč si volíte do zastupitelstva takového člověka? Musím se já za svoje milé, rodné město stydět? Vždyť já Vás přeci znám, jste přece vesměs milí a slušní lidé.

Váš David