Tlusťochu, ty zvíře! Ty stejně nikdy nezhubneš!

Rafinovaně jsem počkal, až manželka zmizí do ložnice. Pak jsem natěšeně rozrazil dveře dokořán, polaskal ji pohledem, nesměle se jí dotkl, okusil její hebké obliny a pak ji nenasytně uchvátil do náruče.

Rafinovaně jsem počkal, až manželka zmizí do ložnice.

Pak jsem natěšeně rozrazil dveře, polaskal ji pohledem, nesměle se jí dotkl, okusil její hebké obliny a pak ji nenasytně uchvátil do náruče.

"Mmmm, trochu se s tebou holka pomazlím. Dám si tě na prkýnko, přidám trošku křenu a pláteček chleba  (Jenom pláteček, múka je sviňa nezdravá!) vytáhnu nakládanou feferónečku, všecko to nakrájím a pak to sežeru."

"Ne, ne nebojte sa, to néni žádná druhá večeřa! Nic velkého! To je enom tak na chuť, z dlúhé chvíle. Taková domácí klobáska to ani není jídlo, to je jenom taková, malá chuťovčička!"

A jak nesu to první pokřenované, nastajlované, božské kolečko se zelenú feferónečkú (Musíte na to jít zdravě!) k rozechvělým ústům, ozve se na celý potemnělý barák:

"Davide nežer!" A ozvěna to nese domem pryč: "Nežer, nežer, nežer, er, er." a v obýváku se to odrazí od zadní stěny, co na ní visí telka a tmou se vrací zlověstné: "Neser, neser, neser !" Málem si leknutím uříznu dva prsty!!!

"Ježiš Vladěnko, co ty tady, já jsem myslel , že už spíš!" Nacpu kolečko rychle do huby, než spustí přednáška o zdravé výživě.

"Za dva měsíce jedeme na dovolenou a jak Tě znám, zase tam celou dobu budeš zašitý někde po borovicí v tričku, simulovat úpal, aby jsi nemusel vylézt jen v plavkách mezi lidi! Trochu se nad sebou zamysli. Co tvůj cholesterol?"

To je tak, když máte za manželku bývalou zdravotní sestru!

"Vladěnko, prosím tě, já sem četl na internetu takový zajímavý článek a tam psali, že se má jíst víckrát denně víš? Prý to tělo pak pořád spaluje a nemá kdy tlustnút! Tak to dělám, to je pro zdraví, šak mně to ani nechutná! Co myslíš, že su nejaký ichtyl, klobásofil, abych se v noci mazlil u ledničky klobáskú?" Bráním se a zklamaně balím uzeninku do papíru a vracím do lednice.

"Kolik vážíš no?" Manželka to tentokrát myslí vážně, bradičku bojovně dopředu, ruce v bok.

"No šup na váhu!" dodává nemilosrdně.

"Ale já ani nevím, kde je. Je někde ztracená a určitě je vybitá baterka a ještě blbě váží!" Namítám chabě.

Bohužel žena přesně ví, že jsem ji loni vztekle zakopnul pod koupelnový nábytek. Až dozadu, aby na tu mrchu bezcitnou nebylo vidět. A tak se musím zvážit.

"123 kilo, no to je hrozné, uvědomuješ si, že z medicínského hlediska se jedná o těžkou obezitu?" Mám Ti spočítat BMI ?" 

Tak jsem musel slíbit, že se polepším, že teda zhubnu, abych z ní neudělal vdovu

Musela by si chuděra pak najít nějakého o dvacet let mladšího, krásného, sexy puberťáka a chodit s ním na diskotéky. A tak mi začala řehole, žádné pečivo, ani chlebík, vynechat uzeniny, omezit maso. Čokoládku si už ani nepamatuju, jak vypadá, ale myslím, že byla taková placatá, dohněda ne?

A abych viděl buchtičku, musel bych si jedině pustit pornofilm. Alkohol taky nic, pivo taky ne, je to přece "Tekutý chléb".

Co já jen sežral toho salátu, trávy, a všelijakých větviček. Chvílemi jsem si už připadal, jak chlupatá housenka. A víte co s masožravcovými útrobami udělá tempeh, cérie a hraška? A taky jsem se musel hejbat. Koupil jsem si tyčky a provozoval "Nordic walking"

Když jste tedy v posledním měsíci potkali v Buchlovských horách něco tlustého, zpoceného a smradlavého, jak běhá, jak zapařený turbokocúr po lese a odráží se přitom dvěma bidlama, ano přiznávám, byl jsem to já.

Za chvíli jsem taky běhali po lese už dva! Ne že by se manželka přidala, ale další kolega vlk s malým "v", se mi usídlil na zadnici a nemínil se pustit. Cvakal jsem o kamení cest s tyčkami, prodíral se křovím, padal do potoků a kaluží, zápasil o život s komáry, klíšťaty a brouky hrobařiky.

To když jsem si udělal pauzu a bylo evidentní, že padnu mrtev každou chvíli.

Mé outdoroové botky z výprodeje v Lídlu jsem roztrhal, jak jsem s nimi zoral lesní cesty. Dvakrát jsem se ztratil a čtyřikrát mne od jisté smrti vysílením, zachránila v lese ukrytá hospoda či penzion a vychlazený ležák.

Jako ne, že bych samozřejmě při sportu chlastal, ale musel jsem doplnit, uhlohydráty, vitamíny B a stabilizovat žaludeční šťávy!

 Děsil jsem funěním houbaře a plašil přerývaným dychotem koně na loukách.

Jedenkrát mi zemědělec vyhrožoval, že ještě jednou mu budu hekat a slintat pod oknem od ložnice cituji:

"Zapichnu Ti Ty čuňasu vidle do řiti." 

Jednou jsem vyděsil hajného k smrti, že se mu do revíru vrátil medvěd Brtník. Postarší šlachovitou opálenou důchodkyni, provozující pod Buchlovem taky Nordic walking, jsem v ostré zatáčce pod hradem, málem skolil do škarpy vedle cesty. Otřepala se však rychle. Dlouze na mne pak hrozila hůlkou a hurónsky do ticha lesů řvala:

"Tlusťochu, ty zvíře! Ty stejně nikdy nezhubneš!"

Asi po třech týdnech se moje váha usadila na hezkých 122 kilech. Byl jsem šťastný, jako blecha, protože hezkých 122 kilo jsem neměl už snad deset let!

 Ale makal jsem dál, cíl je někde u stovky. Bude konec škodolibým pošklebkům a šrámům na mém egu, ty tam budou lhostejné pohledy mladých žen. Už neuslyším posměšky prodavačů vstupenek, jestli nechci raději dvojité křeslo pro milence a navíc se mi znovu vrátí ty strategické dva centimetry penisu, které mají, podle přílohy Mladé fronty "Ona dnes",  tlusťoši ukryty v podbřišku. Opět se stanu démonickým vládcem a diktátorem, nejenom naší, ložnice.

A tak jsem makal další týden, ručička na váze se nervozně chvěla kolem sto dvacet dvojky. Čekal jsem netrpělivě, kdy padne!

V neděli jsem jel navštívit s rodinou maminku a pak babičku. Maminka bohužel nezklamala a udělala lavór mých, milovaných jahod se šlehačkou.

"Tož dal sem si, no." Pak bylo kuřátko s domácími okurčičkami a čerstvý chleba. To je Vám mana nebeská, ten chleba! Sežral jsem skoro půl štrycle! 

Po měsíci vyloučení z jídelníčku, chutnal jako perník. Pak jsem jel k babičce.

Babička měla samozřejmě štrůdl. "Šak co? Jednú za měsíc, šak je to samé ovoce," tak jsem si dal. Zřejmě na mě cukr v šlehačce zapůsobil jako zákeřná droga a omámil mě, jinak si své drobné, dietní selhání nedovedu představit!

Doma jsem si sedl do zahrady a na uklidnění jsem vypil dva půllitrové drinky Aperollu. Poté, mírně omámen alkoholem, sprcha a spát. Bohužel se mi připletla do cesty lednička. Mrcha jedna! Nakoukl jsem do ní flirtovně, jestli se tam neschovává nějaká zapomenutá boubelatá, dlouhá přítelkyně a byla tam! Úplně vzadu se krčila papriková klobása.

Štíhlá, hebká, boubelatá na těch správných místech  Tak jsem neodolal a vrhl se na ni. Jsem holt vášnivá povaha !

Ráno na mě v koupelně čekala váha. Postavila se mi do cesty, vyzývavě na mne pomrkávala kontrolkou a ironicky se leskla. Tak jsem na ni vlezl. Co bych se bál? Vždyť jsem měsíc na sobě poctivě dřel a makal, musí to být poznat. Zatajím dech osměluji se podívat na displej. Krátká motlitbička k všehomíru a............................

" Jak je to kruci možný?" Zaúpím a odkopnu ji zpátky pod koupelnový nábytek, přesto do koupelny zlověstně září posměšných 124 kilo !

Kurňa, vždyť já jsem ještě kilo přibral, já prostě asi nejsem dietní typ!